Známý slovenský novinář a publicista Ivan Melicherčík, léta působící v tiskových agenturách TASR a ČTK, také jako zahraniční zpravodaj, se v tomto obsáhlém svazku ohlíží za třemi desetiletími života se svou sběratelskou vášní. Textová část knihy, mimochodem velmi čtivá, provází čtenáře jednotlivými tématy a okruhy formou živého dialogu, který se sběratelem vede jiný slovenský žurnalista, Peter Uličný.

Melicherčík se zde mimořádně otevřenou formou dělí o své letité zkušenosti a prožitky spojené se sbíráním umění. Na řadu přichází nejen řada historek, někdy zdánlivě zcela bizarních a plně pochopitelných právě jen z horizontu sběratelské posedlosti ("Dvakrát v životě jsem například koupil obraz od náhodného chodce přímo na ulici."), ale také vzpomínání na spoustu známých slovenských, českých i zahraničních tvůrců a osobností spojených se světem výtvarného umění.

Knihu, mimochodem plnou reprezentativního obrazového materiálu dokumentujícího desítky a stovky děl sbírky, lidských setkání, okamžiků z cest, tak lze číst ve více rovinách. Jako zcela unikátní a mimořádně otevřenou psychologickou zpověď sběratele plně si vědomého své "ďábelské posedlosti", kterou výstižně nazývá "delirium collectoris", a schopného vnímat sám sebe a své slabosti s pobaveným ironickým odstupem; jako knihu vzpomínek, postřehů, prožitků, zajímavých setkání a cenných zkušeností spojených se sbíráním; či jako "dokument" více než tří desetiletí života zasvědceného budování mimořádně různorodé a rozsáhlé sbírky.

Ivan Melicherčík s ukázkami africké kmenové skulptury ze své sbírky / foto TASR

Melicherčíkův sběratelský záběr totiž sahá od slovenské a české moderny, slovenského i zahraničního naivního umění a art brut, přes africkou kmenovou skulpturu až po současné autory. Jednotlivé části své sbírky představil veřejnosti v minulosti na řadě výstav, většinou na Slovensku, publikoval více než dvě desítky katalogů a knih. Blíže se zabýval například tvorbou Martina Benky, Mikuláše Galandy a galandovců, tzv. malířů z Kovačice, africkým kmenovým uměním, které přibližuje v jeho původním kultovním významu.

Stejně zaujatě a zasvědceně jako o magických relikviářových sochách mbulu - ngulu z afrického Gabonu dokáže vyprávět například o jednom z posledních přírůstků své sbírky, minimalistickém plátně slovenského monogramisty D.T. Z českých tvůrců má mimo jiné blízko k Janu Švankmajerovi a Jiřímu Načeradskému, jejichž větší kolekce vlastní: "Jan Švankmajer nepovažuje sběratelství za chorobu, ale za pud. Úplně přirozený pud, jakým je třeba pohlavní pud. Je to slast téměř rovnaké povahy. Okamžik získání další trofeje do sbírky ztotožňuje dokonce s pocitem ejakulace. Sběratelství, řekl mi, jsou opakované orgasmy... ."

V duchu těchto úvah (pramenících u francouzského filozofa Jeana Baudrillarda) pak lze považovat sběratele současně za tvůrce. Sběratel si vybírá z předmětů, které ho přitahují či svým způsobem hypnotizují, a promítá tak do vzniklé sbírky sám sebe: "...sbírka je mimořádně citlivý, živý organismus, který velmi mnoho prozrazuje o svém majiteli, o jeho vkusu, vzdělání, sensibilitě. Každá sbírka je vlastně určitým psychogramem majitele." Vzniklá kolekce pak může následně zpětně ovlivnit tvůrčí umění (exempláře z Melicherčíkovy africké kolekce se nakonec dostaly mezi některé slovenské výtvarníky).

Objekt Jana Švankmajera z cyklu Přírodopisný kabinet: Havran s hnízdem / sbírka Ivana Melicherčíka

Jinde se dočtete o zákonitostech a úskalích trhu s africkým kmenovým uměním, jeho záplavě padělků a výhledech do budoucnosti: "Navštívit tento kontinent ještě nemusí být ten nejlepší způsob, jak získat úlovky do své sbírky. Říká se, že vše opravdu hodnotné už Afriku opustilo a skončilo v evropských či amerických muzeích a galeriích, případně koluje mezi sběrateli a obchodníky... ." Také o tom, proč je potřeba kolekci občas tříbit: "...sběratel, který nedělá takovouto 'hygienu', znehodnocuje i to, co má v jeho sbírce opravdovou cenu."

Co je mezi řádky zjevné, Melicherčíkovi v budování jeho sbírky výrazně napomohla a napomáhá jeho vstřícná, energická a komunikativní povaha, osobní charisma a zkušenosti žurnalisty, a cestovatelská vášeň. Samozřejmě také patřičná dávka oné sběratelské posedlosti, "drogové" závislosti, sebestřednosti, sobectví a egoismu, bez nichž si vytvoření podobné kolekce asi jen těžko dokážeme představit ("...sběratelská vášeň často hraničí s bezohledností..."). I o těch posledně jmenovaných vlastnostech nakonec ovšem sám hlavní hrdina otevřeně mluví v úplném závěru knihy v souvilosti se svou rodinou.

Pohled do kolekce slovenské moderny (Martin Benka) / sbírka Ivana Melicherčíka