Na pěti milionech korun bude začínat drobnější modelová podobizna mladé dívky v bílé loktuši Alfonse Muchy z druhé poloviny 20. let.

Ve Svátečním portrétu jde o Muchův oblíbený motiv tváře z en face, s upřeným pohledem a staroslovanskou stylizací, vycházející z jeho ideové přípravy k cyklu Slovanská epopej. Již první příhoz by znamenal pro dosavadního majitele výrazné zhodnocení, neboť před více než deseti lety se tento obraz vydražil za 1,56 milionu korun u Galerie Kodl. Tehdy zahajoval dokonce na 450 tisících korunách. Momentální galerijní odhad dosahuje až k horní částce deseti milionů korun, čímž by se zařadil kolem druhého až třetího místa Muchova domácího aukčního žebříčku.

Výsledky Alfonse Muchy na trhu

S obdobnými ambicemi dosáhnout na maximum, byť z nižších startovních pozic, se představí plátno Tahiťanky s tehdy populární atmosférou pacifické exotiky a přirozené smyslnosti, které tak přitahovaly Středoevropany ve 20. a 30. letech. Jedním z nich byl i česko-německý třicátník Maxim Kopf, jenž se přes New York dostal na ostrovy Tahiti, Markézy či Martinik. Na cestách se inspiroval jak krajinným prostředím, tak jejími obyvateli – především obyvatelkami – a svou tvorbou pak obesílal pražské výstavy.

Explicitně pojatý akt byl dle plošší malby a tenčích barevných vrstev zjevně skicován přímo na místě a zachycuje tak Kopfův autentický zážitek. Pro nedělní aukci nacenili potenciálně rekordní Tahiťanky na 1,9 milionu korun. Obraz jde do aukce ani ne po roce. Loni se Tahiťanky prodaly na listopadové aukci newyorské společnosti Doyle v přepočtu za 1,77 milionu korun a vystoupaly na trojnásobek předaukčního odhadu. Vyvolávací cena nadcházející pražské aukce překonává o více než půl milionu korun stávající Kopfův tuzemský „tahitský“ rekord dosažený u Arthouse Hejtmánek v roce 2016 (Domorodá Tahiťanka Metua).

Další překvapení by se mohlo odehrát v dílčí technické kategorii koláže, neboť jak Jindřich Štyrský, tak Toyen se představí v tomto médiu i v Expu 58. Štyrského kombinace dvou fotografií s otevřeně erotickým nábojem patřila k sérii prací pro dva experimentální vydavatelské počiny z let 1932-33: Erotickou revue a Edici 69. Znalec českého surrealismu Karel Srp nastínil v katalogu peripetie, kterými si koláž Neděle na předměstí prošla, než se objevila na pražské předaukční výstavě: „Dlouho nebylo známé, kde však jsou původní předlohy, které neskončily v majetku Toyen, ale zůstaly zřejmě u jednoho z tiskařů, který s nimi emigroval do zahraničí.

Většinu z nich jejich majitel donesl v roce 1993 do galerie Marcela Fleisse, která z nich v listopadu téhož roku uspořádala prvou samostatnou výstavu.“ Z Fleissovy pařížské Galerie 1900-2000 ji do své sbírky získal bibliofil Jean-Paul Kahn. V pozůstalostní dražbě se prodala za 16 tisíc eur (více než 400 tisíc korun), nedělní minimum je stanoveno na 1 milion korun. K případnému Štyrského maximu v rámci koláží by pak stačilo již jen několik příhozů. Aktuálně nejvyšší částku, necelých 1,5 milionu korun (včetně provize), za tuto techniku vydal nový majitel loni v listopadu u European Arts (Stěhovací kabinet: Dělo a dítě).

I v případě Toyen by se jednalo o přelomový úspěch. Umělecky dopracovaná pohlednice Bez názvu z roku 1953, adresovaná přátelům André Bretonovi a Jeanu Schusterovi do redakce surrealistického časopisu Médium, zatím nemá co se týče vyvolávací ceny v domácím prostředí obdobu. Částku 980 tisíc korun si dražebník určil jako spodní limit, tedy jen o sto tisíc méně, než je současný nejdražší prodej Toyeniny koláže na českém trhu vůbec (Galerie Kodl v roce 2019).

Stejně jako v předchozích třech dražbách, nechybí ani v letošní květnové aukci u Adolf Loos Apartment and Gallery titulní obraz z tištěného katalogu – opět od Toyen. Tentokrát z raného surrealistického pařížského období a s méně obvyklým motivem geometrických linií a hran. Naopak zelená barva, motýlí či hmyzí zárodky a úzkostné napětí proměny ve výtvarné kompozici plátna jsou prvky z Toyeniny tvorby známé. Enigmatický básnický název Vidím, že má bílá stránka zezelenala musel být pro autorku opravdu osobním poselstvím, neboť byl použit i jako citát na malířčino parte. Případný zájemce, v provenienční historii teprve třetí, by si musel připravit minimálně 6 milionů korun (plus provizi), horní hranice odhadní ceny počítá až s trojnásobným nárůstem.

Ze současných výtvarníků odhadli pořadatelé rekordní potenciál například u Eduarda Ovčáčka, především v jeho bronzové Metafoře I. z roku 1965. V rámci trojrozměrných artefaktů již samotná vyvolávací cena 220 tisíc korun překonává momentálně nejúspěšnější prodej za Ovčáčkův objekt z loňského června (Bez názvu, 204 tisíc korun včetně provize). V nastoupené tradici milionových částek z listopadu loňského roku by mohly na stejném místě pokračovat i mýdlovo-bublinové obrazy Jiřího Georga Dokoupila. Především dvoumetrové plátno Bez názvu se začne dražit na sumě 1,6 milionu korun a organizátoři si dokáží představit nárůst až ke dvěma milionům.

K pestrosti aukční nabídky přispívají i svým způsobem raritní díla jako například Bílý kůň ve vesmíru dramatika a československého, následně českého prezidenta Václava Havla z roku 1982. Signovaný akryl na desce se s vyvolávací cenou 2,5 milionu korun propracoval na páté nejvyšší místo dražební přehlídky. Druhá příčka, za 5 milionů korun, patří Fillově velké podobizně Baletky s květinami z let 1947-48, k níž se váže osobní příběh s lokací v autorově pražské dvojvile na Ořechovce.

Výsledky Toyen na trhu

Z podstatně skromnějšího půdorysu vyrůstá deníková tušová kresba Dcera velkoměsta na ploché dráze od Kamila Lhotáka, s nejnižším podáním za 18 tisíc korun. Jak se ale ukázalo v podzimní dražbě na podobné momentce se stejnou modelkou, Lhotákovou múzou Mankou Haštabovou (Young Lady M. H.) z minimálního základu se lze propracovat až ke statisícům. Před půl rokem to bylo 133 tisíc a sedminásobný nárůst.