Třetí edici J&T Banka Art Indexu lze číst dvojím způsobem: Jako potvrzení výsledků z minulých let, nebo jako svědectví o dynamických nárůstech a poklesech v umístění jednotlivých autorů. Seznam jmen v první stovce zůstal téměř nezměněn (nově se do něj dostali jen čtyři autoři), v jejím rámci však nejsou výjimkou ani posuny o deset či více míst.

Index, který připravuje J&T Banka ve spolupráci s portálem ART+, je pokusem o nezaujatý popis vývoje na současné výtvarné scéně. Jedná se o aktuální pořadí českých výtvarníků narozených po roce 1950 sestavené na základě jejich aktivní účasti ve výtvarném provozu. Index vychází z předpokladu, že vlastní hodnotu umění nelze objektivně změřit, že však lze posuzovat úspěšnost umělecké kariéry. Index zohledňuje účasti na výstavách a bienále, výtvarná ocenění, zastoupení galeriemi a další počiny (například knižní monografie či realizace ve veřejném prostoru).

Do výsledného bodového součtu jsou započítávány pouze akce uskutečněné v posledních deseti letech. Sledované období se tak průběžně posouvá, do letošního hodnocení byly započítány akce z let 2006 až 2015. Posuny v umístění se tak neodvíjejí jen od bodových zisků za poslední rok, ale rovněž od bodové ztráty jedenáctého roku. Zjednodušeně řečeno, od loňských výsledků se odečetly body získané v roce 2005 a přičetly body získané v roce 2015. Případný propad v umístění tak mnohdy znamená jen tolik, že dotyčný umělec měl rok 2005 výstavně silnější než ten loňský.

Mládí vpřed

Zvolená metodika do jisté míry zvýhodňuje mladší autory. Jednak tím, že index zohledňuje celou jejich výstavní historii, neboť před jedenácti lety řada z nich ještě nebyla na výtvarné scéně aktivní, za druhé pak v tom, že autoři na začátku kariéry se zpravidla účastní většího počtu výstav než již etablovaní umělci. J&T Banka Art Index však není zamýšlen jako definitivní hodnocení významu a uměleckých kvalit jednotlivých autorů, ale právě jako zpráva o aktuálním stavu české výtvarné scény.

Navíc též platí, že zdejší scéna je provozně orientována spíše na mladší umění. Nejde ani tak o programové rozhodnutí jako o důsledek nepříliš uspokojivého stavu oficiálních galerií. Státní, krajské či městské výstavní instituce nejsou na poli prezentace současného umění příliš aktivní a jejich roli v posledním desetiletí do značné míry přebraly nezávislé galerie, které se většinou zaměřují na autory narozené po roce 1970. Body za výstavy nicméně nejsou přidělovány mechanicky, zohledňuje se charakter akce, stejně jako profil a prestiž pořádající instituce.

Index mapuje výstavní činnost více než dvou set českých galerií (výstavy na Slovenku a v zahraničí byly bodovány zvlášť). V nich se loni uskutečnilo přes 1200 výstav, kterých se zúčastnilo kolem 800 umělců narozených po roce 1950. Celkový počet autorů, kterých si index všímá, je ještě vyšší, neboť zdaleka ne všichni v loňském roce vystavovali. Samotné umístění v první stovce tedy znamená, že dotyčný umělec patří mezi deset procent autorů, kteří jsou na výtvarné scéně nejviditelnější.

Znovu Kovanda

Nejvyšší příčku již potřetí obhájil Jiří Kovanda a vzhledem k výši jeho bodového náskoku není pravděpodobné, že by jej v nejbližší době někdo vystřídal. Na druhou stranu je nutné dodat, že Kovanda rozhodně není autorem, který by žil jen z minulých úspěchů. Naopak, v loňském roce si připsal druhý nejvyšší počet bodů za výstavy. Víc bodů než on získala jen Eva Koťátková, která vystřídala Kateřinu Šedou na druhé příčce. Třiatřicetiletá Koťátková, která je laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2007, patří v poslední době mezi mezinárodně nejúspěšnější české umělce. Loni měla mimo jiné samostatnou výstavu na univerzitě MIT ve Spojených státech a v Praze se představila velkou výstavou v Prádelně Bohnice, která byla součástí její doktorské práce na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.

O jednu příčku svou pozici v první desítce vylepšil také Krištof Kintera, který měl loni velkou samostatnou výstavu v Kunsthal Rotterdam, a z desátého na osmé místo se posunul Jiří David. Ten loni nejen že úspěšně reprezentoval Česku republiku na Bienále v Benátkách, ale měl také průřezovou retrospektivu Moskevském muzeu současného umění a byl pozván na 2. bienále pořádané mnichovským Haus der Kunst.

Obecné charakteristiky týkající se pohlaví, věku či preferované výtvarné techniky jsou velmi podobné jako v minulých dvou letech. Žen je v první stovce jen dvacet, tři z nich v první desítce. Dvě pětiny zastoupených umělců se narodily v 70. letech, pětina po roce 1980. Nejmladšímu Romanu Štětinovi, který je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2014, bude třicet teprve letos. Nejrozšířenějším médiem je malba, které se v nějaké formě věnuje víc než čtyřicet umělců. V první desítce však žádného klasického malíře nenajdeme, převažuje zde spíše konceptuální přístup k tvorbě.

Další jména

Zajímavou doplňující zprávou o pozici jednotlivých umělců jsou dílčí žebříčky informující o jejich výstavních aktivitách doma a v zahraničí. Mezi deset autorů, kteří získali nejvíce bodů za domácí výstavy, se například nedostal žádný z autorů první desítky indexu. V top ten za zahraniční výstavy naopak tito – již zmiňovaní Kovanda, Koťátková, Kintera a David – obsadili čtyři horní příčky. Nejvíce bodů za domácí výstavy loni získal nejstarší autor v první stovce, pětašedesátiletý Václav Stratil. Loni měl nejen velkou profilovou výstavu v Moravské galerii (reprízovanou následně v pražském Centru současného umění Futura), ale také čtyři další samostatné výstavy v menších galeriích.

Mezi výstavně nejaktivnější autory na domácí výtvarné scéně se loni zařadily i dvě, respektive tři autorky mimo první stovku. Jsou jimi sochařka Anna Hulačová, jedna z finalistek letošní Ceny Jindřicha Chalupeckého, a dvojice absolventek Fakulty umění Ostravské Univerzity Julia Gryboś a Barbora Zentková. Jednatřicetiletá Anna Hulačová loni zaujala zejména sólo výstavou v galerii Hunt Kastner, která ji od minulého roku nově zastupuje. Vedle toho se představila na deseti dalších samostatných a skupinových výstavách. Julia Gryboś a Barbora Zentková, které pracují ve dvojici a kterým ještě nebylo třicet, loni vystavovaly na Zlínském salonu mladých či v pražské Galerii Jelení, což jsou obojí nejprestižnější domácí platformy pro nejmladší umění.

Letošní index ve formě sloupcového grafu

Na mezinárodní scéně je vedle již jmenovaných třeba vyzdvihnout úspěchy Jakuba Nepraše a Vladimíra Houdka. Nepraš, který osobitým způsobem pracuje s videem, se loni zúčastnil skupinových výstav v Mnichově, Moskvě, Římě, Šanghaji a v šesti dalších evropských městech. Vladimír Houdek, laureát Chalupeckého ceny za rok 2012 a jeden z nejvýraznějších mladých malířů, měl loni šest skupinových i samostatných výstav v Německu.

Jediným autorem, který se dostal do první desítky v obou kategoriích, tedy slavil výstavní úspěchy doma i v zahraničí, je jednačtyřicetiletý malíř Jaromír Novotný. Patří mu současně i pomyslný titul skokana roku, neboť se v rámci první stovky posunul z 90. na 53. místo. Jaromír Novotný měl loni samostatné výstavy v Domě umění České Budějovice, v ostravské městské galerii PLATO a v městské galerii v polském Gdaňsku. Vedle toho se představil na skupinových výstavách ve Vídni, Hamburku či Mnichově.

Jak číst index

Jako každý index je i J&T Banka Art Index zjednodušeným popisem velice komplexní situace. Nelze automaticky klást rovnítko mezi umístěním v indexu a uměleckou kvalitou díla. Vysoké umístění neznamená nutně, že daný autor je významnějším umělcem než někdo, kdo se umístil níže či kdo se do první stovky vůbec nedostal. Ostatně, kdyby podobný žebříček existoval za první republiky, je pravděpodobné, že například František Kupka by se umístil až někde v jeho druhé polovině, neboť v meziválečném období stál spíše stranou výstavního provozu. Index je třeba chápat primárně jako zprávu o tom, jak je který autor na současné scéně viditelný a jak moc vystavuje v renomovaných institucích.

J&T Banka Art Index je zamýšlen jako zpráva směrem k široké veřejnosti. Potenciálním sběratelům a investorům, kteří zvažují nákup současného umění, může pomoci v orientaci na současné výtvarné scéně. Zatímco v zahraničí lze s jistým zjednodušením definovat cosi jako obecný profil perspektivního mladého umělce – vystavoval v těch a těch galeriích, zúčastnil se těch a těch skupinových přehlídek – v našem případě je to s ohledem na problematický stav centrálních muzejních institucí a málo rozvinutou galerijní scénu mnohem obtížnější. J&T Banka Art Index dává sběratelům do ruky aspoň nějaké vodítko. Při nákupu uměleckého díla se ale nakonec každý sběratel stejně rozhoduje sám za sebe, podle vlastního úsudku a vlastních kritérií.

Prodejní ceny, ať již dosahované na aukcích, či účtované při prodeji prostřednictvím galerií, nejsou jednou ze sledovaných kategorií a na finální pořadí nemají žádný vliv. Úspěšnost umělce na trhu sice může být pro potenciální sběratele a investory důležitou informací, jde však o oblast, pro kterou nejsou k dispozici relevantní údaje. Lze však konstatovat, že komerční úspěch ne vždy odráží úspěch na výtvarné scéně a vice versa. J&T Banka Art Index výmluvně ukazuje, že někteří mediálně známí umělci nemají zdaleka takovou pozici, jakou by jejich popularita naznačovala.