Vlažní staří mistři, úspěšné staré mistryně
15. února 2024
Text Machková Magda | Foto Poster Auction International, Potomack Company, Bonton Film, Accademia Fine Art | Datum 14.04.2023
Zajímavé dražební výsledky děl Alfonse Muchy hlásily na přelomu letošního března a dubna jak zámořské, tak evropské aukční síně. V případě plakátové tvorby šlo několikrát o nejdražší prodeje vůbec, ale i v nižší cenové kategorii se objevily inspirativní položky.
Specializované databáze s celosvětovým pokrytím, Artprice a Invaluable, evidují od ledna 2023 přes 300 prodaných položek, spojených se jménem Alfonse Muchy. Některé okrajovější nabídky sice jen adaptují či přímo kopírují slavný „le style Mucha“ a sběratelé by si především při on-line nákupech měli pečlivě prostudovat dostupné informace, nicméně valná většina děl z uměleckého trhu se váže k Muchově autorské grafické, malířské, kreslířské či návrhářské práci.
Jasnou jedničkou dosavadního letošního muchovského žebříčku se stal 89. ročník přehlídky plakátového umění Poster Auction International (PAI), která se konala v New Yorku 26. března. Pořadatelům z renomované Rennert´s Gallery se podařilo shromáždit třiačtyřicet artefaktů, čímž povýšili Alfonse Muchu na bezkonkurenčně nejzářivější superstar jarní aukce. A vsadili správně, neboť padlo několik světových rekordů a prodejní částky přesáhly miliony korun.
Všechna nejdražší díla z kategorie plakátů měla ve výstavní historii odkaz na katalog Ivan Lendl: Alfons Mucha (Lendl/Prague) k expozici v pražském Obecním domě z roku 2013. Sbírku bývalého tenisty, československého rodáka, aktuálně spravuje Nadační fond Richarda Fuxy. Zadařilo se především kvartetu středně velkých Hvězd z roku 1902, v nichž již zavedený mistr dekorativního umění personifikoval vesmírné entity Měsíc, Večernici, Polárku a Jitřenku do podoby nebeských nymf. Konečná cena se vyšplhala až na 114 tisíc dolarů (přibližně 2,5 milionu korun vč. provize). U tohoto konkrétního tisku se položkové maximum ještě neměnilo (rekord drží předloňský prodej Hvězd vyšší o dalších 35 tisíc dolarů), u mnoha dalších ukázek již ano.
Dosud nevídaných cen dosáhly například Muchovy plakáty na likér La Trappistine z roku 1897 (přes 31 tisíc dolarů, po přepočtu téměř 670 tisíc korun vč. provize), k propagaci filmové role americké herečky Leslie Carterové z roku 1908 (přes 20 tisíc dolarů, bezmála 450 tisíc korun) nebo k upoutávce na představení Lorenzaccio se Sarah Bernhardtovou (přes 19 tisíc dolarů, více než 422 tisíc korun).
Velkým překvapením i pro samotného dražebníka musel být úspěch plakátu na VI. všesokolský slet z roku 1912. Ikonograficky, typograficky i barevně dokonale vyvedené dílo blízké Muchovu slovansky orientovanému naturelu se odhadovalo na částku kolem 25 až 30 tisíc dolarů (bez provize), přeci jen oproti univerzální estetice reklamních "krásek z plakátu" či slavných div šlo o specifickou událost spjatou s čistě českými dějinami. K výsledným 72 tisícům dolarů (bezmála 1,6 milionu korun vč. provize) jistě přispěla i exkluzivita tohoto výtisku, neboť dle aukčního katalogu se jedná o jediný známý exemplář s anglickým textem v zápatí. Pro srovnání, domácí primát drží sletový plakát s českým nápisem za prodejní cenu 240 tisíc korun vč. provize z roku 2006 (Dorotheum).
Vedle Muchovy plakátové a ilustrační tvorby se na březnové PAI nabízela i dvě méně obvyklá média: kresba a užité umění. A obě zaujala s velkými nárůsty. Intimní črta Muchova blízkého přítele a souputníka v ateliéru Paula Gauguina měla jistě jen studijní charakter a nesloužila jako žádný oficiální portrét, přesto dosáhla až na částku přes 31 tisíc dolarů (necelých 690 tisíc korun vč. provize).
Další raritní kousek, kapesní hodinky s motivem Muchova Jara, si nový majitel odnesl z newyorské aukce za 78 tisíc dolarů, v přepočtu za více než 1,7 milionu korun. Tento nepostradatelný doplněk tvořil původně součást čtyřdílné sady od švýcarského hodináře a zakladatele firmy Zenith Georgese Favre-Jacota. Ten se chtěl u příležitosti své účasti na světové výstavě v Paříži roku 1900 pochlubit výjimečným spojením technické dokonalosti švýcarských hodinek s populárním secesním designem. Oslovil Alfonse Muchu, jenž však byl velmi vytížen svou vlastní prací, a tak mu postoupil starší návrhy Čtyř ročních období z roku 1896.
Série stříbrných kapesních hodinek s personifikacemi Jara, Léta, Podzimu a Zimy, v různých materiálových úpravách rytin, byla již tehdy prodávána v limitované edici jako sběratelský suvenýr a dnes je jako komplet téměř nedostupná. I solitérní kus s Jarem na Poster Auction International byl tedy ojedinělou příležitostí k nákupu.
Alfons Mucha (návrh): Kapesní hodinky Jaro, 1900,
stříbro, průměr 5,1 cm,
konečná cena: 78 000 USD (vč. provize)
Poster Auction International NY, 26. 3. 2023
vpravo reklamní leták švýcarské firmy Zenith na kompletní sadu
Americkým uměleckým trhem prošel v minulých týdnech i skromnější soubor Muchových barevných reklamních litografií. Za podstatně nižší finanční sumy, ale v jednom případě s nesporně významnou kulturně-historickou hodnotou.
V menší galerii Potomack Company ve městě Alexandria (VA) se mezi kvalitativně rozdílnými položkami umění 20. a 21. století objevilo velkoformátové panó (115,6 x 73,7 cm) od Alfonse Muchy. Pro autora typická ornamentika vlasů či drapérie a kompozice postav odkazují na jeho reklamní tvorbu, chybí zde však textová část, která by vysvětlila „informační“ poslání finálního plakátu. Nepřehlédnutelným prvkem jsou i kruhové útvary ve spodní části výjevu. V aukční nabídce bylo dílo s názvem De Forest Phonofilm odhadováno na částku mezi 15 až 30 tisíci dolary, konečná suma nakonec nepřesáhla ani 13 tisíc dolarů (necelých 280 tisíc korun vč. provize).
Pro české prostředí by dílo nicméně mohlo mít nesrovnatelně vyšší „kontextovou“ hodnotu. S pomocí knihy Petra Szczepaníka Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let (Host 2009) lze přiblížit příběh vzniku tohoto plakátu. Klíčovou osobností byl Otakar Mařák (1872-1939), přední český tenorista, pedagog a v případě fonofilmů i neúspěšný podnikatel. Synovce Julia Mařáka, mimochodem absolventa Akademie u Václava Brožíka a Maxe Pirnera, nazývali „českým Carusem“ a se smetanovským, francouzským a italským repertoárem procestoval půl světa. Včetně zámoří, odkud pocházela jeho druhá manželka, také pěvkyně, Mary Cavanová, a jehož občanství po konci první světové války přijal. V roce 1924 získal výhradní licenci na provozování tehdejší elektroakustické novinky, tzv. fonofilmu, a to nejen v Československu, ale i v mnoha jiných evropských zemích.
Převratné médium, propojující obrazovou a zvukovou složku filmového zážitku, pocházelo ze Spojených států. První patenty z oboru budoucího „mluvicího filmu“ (ang. "talkies“) vynálezců Lee de Foresta a Theodora Case se datovaly do počátku 20. let. Aparatura Phonofilm využívala optickou zvukovou stopu, vykopírovanou přímo na fotografický pás. Obrazové médium tedy běželo zcela synchronně se záznamem zvuku, nejdříve s nahranými reálnými ruchy, hudbou, zpěvem a nakonec i mluveným slovem. Ambiciózní Otakar Mařák si pronajal jedno z prestižních premiérových kin, pražský biograf Adria ve stejnojmenném paláci na rohu Národní třídy a Jungmannovy ulice (dnešní Divadlo Bez zábradlí), a na podzim roku 1927 a opět v létě roku 1928 připravil pásmo krátkých fonofilmů. Osobně dokonce nazpíval několik árií, které se pouštěly jako předprogram.
Pro svůj podnikatelský záměr samozřejmě Mařák potřeboval vhodnou reklamní kampaň. S mistrem plakátů, Alfonsem Muchou, se znal z dřívějška, takže spolupráce se svižně rozeběhla již roku 1926. Dokládá to především fotografie ze zbirožského ateliéru, na níž pózují sám Mucha s dcerou Jaroslavou v rolích pěvce a jeho múzy (gesta a výrazy zůstaly stejné, jen genderové role se vyměnily). Malíř ve finální verzi zobrazil v popředí zaníceného umělce s rysy samotného Mařáka na vrcholu pěvecké kariéry, jehož zezadu podpírá múza. Ve spodní části výjevu jsou tři typicky slovanské věnce, z nichž ten prostřední je stylizován jako cívka filmového pásu. Vlnící se kruhové linie, překrývající obrazovou scénu, pak zastupují zvukovou stopu, zapsanou pomocí světelných vln.
Ani perfektně výtvarně a ikonograficky zpracovaný plakát De Forest Phonofilm nicméně nezabránil komerčnímu fiasku celé akce. Hollywoodská studia v čele s bratry Warnerovými totiž dala přednost konkurenčnímu systému raného zvukového filmu, značce Vitaphone, a podstatně menší De Forestova produkční společnost včetně technologie fonofilmu záhy zanikla. Mařákovy nemalé investice tak téměř stoprocentně propadly a pěvec čelil finančnímu kolapsu.
Podle Szczepaníka se zapomenutá Phonofilmová aparatura nakonec dostala v roce 1933 do kinematografického oddělení Technického muzea. V Potomack Company dražené Muchovo dílo tak představuje obrazovou plochu plakátu, do jehož zápatí se pak upravovala textová informace o datu a místu konání představení. Že jej původní majitel považoval za v podstatě svébytnou grafiku dokazuje i pečlivá adjustace papírové podložky na lněném plátně.
Ve stejnou dobu jako v americké Virginii se na evropské půdě nabízely jiné dvě zajímavé ukázky Muchových prací. Na pozůstalostní aukci v Monte Carlu se společně s několika drobnými kresebnými návrhy na diplomy a plakáty objevila i malovaná skica Varhaník a sbor (položka 82) Signovaný olej na dřevěné desce byl součástí tisícikusové sbírky umělecký předmětů britského sběratele a znalce Davida Wilkie Coopera, který zemřel vloni v dubnu ve své monacké rezidenci. Muchův obraz, mimochodem letos teprve druhá malba na trhu celosvětově, figuroval v první sekci čtyřdílné dražby u galerie Accademia Fine Art v kategorii „Mucha et l´Art Nouveau“. Konečná cena zůstala přibližně uprostřed odhadovaného rozmezí, na částce 30 tisíc eur (přibližně 705 tisíc korun vč. provize).
V belgické pobočce aukční síně Millon v tentýž den zabodovala čtveřice středně velkých tapisérií podle Muchových návrhů Čtyř ročních období z roku 1900 (položky 70-73). Barevné litografie na saténové textilii se vyvolávaly zvlášť s jednotným odhadem mezi 2 až 3 tisíci eur. Každá položka si mnohonásobně polepšila. Pokud by zůstala série Jaro, Léto, Podzim a Zima kompletní, nový majitel by musel vydat bezmála 58 tisíc eur (téměř 1,4 milionu korun vč. provize).
Sotheby’s Masters Week a Christie’s Classic Week, New York leden/únor 2024
V New Yorku se začátek kalendářního roku již tradičně nesl v duchu starých mistrů. Dva nejsilnější hráči na aukčním trhu, Sotheby’s a Christie’s, si připravili série dražeb, v nichž se našly tisícidolarové i milionové položky. Do rozpačitých konečnýc...
15. února 2024Polský aukční trh s uměním 2023
Zatímco český aukční trh se ještě předloni vyšplhal na rekordní obrat, polské aukční síně zažívají už druhý rok v řadě poměrně silnou korekci. V roce 2021 se v Polsku vydražila díla celkem za rekordních 634 milionů zlotých (3,5 miliardy korun), loni...
9. února 2024Dekáda světově úspěšných surrealistek
Souhrnná zpráva respektovaného serveru Artnet sestavila žebříček dvaceti prodejně nejúspěšnějších tvůrkyň, které se buď programově nebo výrazově hlásily k surrealistickému výtvarnému názoru. Sezónu po sezóně rostla jak průměrná cena jejich děl, tak c...
18. ledna 202415. února 2024
23. ledna 2024
20. prosince 2023
19. prosince 2023
10. srpna 2022
6. května 2022
8. března 2022