Stylizované zobrazení návrhů věží na Žižkově od Evy Jiričné.

Jsou díla, která si najdou kupce rychle. Jako třeba tři tisky od české architekty Evy Jiřičné, které jsou k vidění na tradiční letní přehlídce Summer Exhibition v Londýně. Položky 207, 208 a 209 ukazují stylizované zobrazení návrhů věží na Žižkově, jejichž výstavbu UNESCO v původní podobě neschválilo a projekt byl vrácen k přepracování. Název Never Ending Journey, společný všem třem vystaveným dílům, tak lze jistě chápat mnohoznačně. Jejich cena je uvedena jako 200 liber za každý z tisků a umístěny jsou v sále věnovaném architektuře.

Do letošní přehlídky Summer Exhibition bylo přihlášeno na 16 500 děl. Každé z nich anonymně posoudila komise sestavená ze členů Royal Academy.  Pokud získalo alespoň jeden hlas, pokračovalo do dalšího kola. V jejím čele komise je vždy předseda a hlavní koordinátor výstavy. Tím je letos David Remfry, britský malíř, který v červenci oslaví jednaosmdesát let. Spolu s ním zasedlo k přípravě celkem šest odborníků, každý pak zastřešoval určitou oblast. Peter Barber architekturu, Bill Jacklin malby, Clare Woods zátiší, Tim Shaw převážně sochy a Katherine Jones tisky spolu s Eileen Cooper, která rovněž stojí i za sálem věnovaným menším malbám. 

Výstavní místnost s fotografiemi a tisky - pohled do expozice

Hlavní koordinátor rovněž rozhoduje o možném zastřešujícím tématu daného ročníku. Tato relativně mladá tradice, s ohledem na historii výstavy, začala přibližně před dvaceti lety a je zcela dobrovolná. Má být spíše nápomocným vodítkem, než určujícím pravidlem. Nezřídka také reaguje na aktuální dění. Předchozí ročník provázelo slovo „Clima“, o rok dříve to bylo heslo „Reclaiming Magic“ odvíjející se od pandemické zkušenosti. 

Pro letošní ročník zvolil Remfry slogan „Only Connect“. Dle jeho vyjádření může být vnímán jednoduše, nebo komplexně, zcela dle preferencí tvůrců. Zároveň Remfry skrze citaci Nina Simone vyjadřuje myšlenku, že si umělec nemůže pomoci a musí reflektovat svou dobu, protože je to jeho povinnost.

"Žlutý" sál autoři výstavy věnovali zátiším.

Nakonec komise k prezentaci vybrala kolem dvou tisíc děl. Ve výsledném katalogu, tedy spíše seznamu s popisky a cenou, je uvedeno 1613 položek. Každoroční brožurka, je ke stažení i online, sama o sobě fotografie děl ale neobsahuje. Je sice možné je zhlédnout a zakoupit i online, zážitek z návštěvy budovy královské akademie a možnost vidět exponáty naživo ale láká mnohem více. Už exteriér budovy nesoucí název Burlington House, především pak vstupní nádvoří, bývá obohaceno sezonními uměleckými intervencemi. Letos je to třeba i květinová šerpa na soše prvního prezidenta akademie Joshuy Reynoldse. 

Zastřešujícím dílem, jehož barevnost a charakter provází vizuálem celé výstavy, byl letos zvolen objekt od irského umělce a designéra Richarda Malona. Drapérie ve výrazném odstínu královské modré na růžovém pozadí zdí výstavního sálu je k vidění krom centrální haly expozice také na bannerech, plakátech a nebo přebalu již zmiňované brožury. A i přes název – Poem in the dark about sadness/filíocht faoi bhrón, as an dorchadas – podporuje atmosféru prázdnin a letně laděného projektu. Mimochodem místo ceny je u tohoto díla uvedena hvězdička se stručným odkazem, že v případě zájmu má být dotaz vznesen u prodejního oddělení.

Dílo Poem in the dark about sadness/filíocht faoi bhrón, as an dorchadas
od Richarda Malona se stalo zastřešujícím dílem celé výstavy.

Summer Exhibition je jedna z těch výstav, která přitahuje pozornost návštěvníků. V jejím případě však nejde o komplikaci, jako tomu bývá u přeplněných blockbusterů jakéhokoliv slavného mistra. Kontrastní mix tu spíše vytváří atmosféru připomínající letní festivaly, kde si snad každý najde tu svoji „hvězdu“.  

Publikum Summer Exhibition je různorodé, od vážných zájemců o umění, přes přátele a rodiny vystavujících, po studenty a turisty. Je zde znát radost z umělecké tvorby bez limitů. Jak zmínil i kritik britského deníku The Guardian Jonathan Jones, výstava je „důkazem, že my lidé netvoříme umění proto, že můžeme. Tvoříme proto, že to potřebujeme.“ Naráží tím i na nyní všudypřítomné téma umělé inteligence, ale zároveň tím poměrně dobře vystihuje podstatu mnohých výtvorů zastoupených na výstavě. 

Mimochodem v expozici lze nalézt i NFT. Dílo uvedené pod číslem 282 nese název Spitnuk. Jeho autorem je člen Royal Academy, Bill Woodrow. Krátká opakující se animace ve vesmíru letícího stylizovaného objektu byla ke koupi za 25 000 liber. Na začátku července ještě kupce neměla.

Sál věnovaný architektuře byl letos v sytě zelené barvě.

Zamluvené, nebo prodané dílo se pozná podle oranžového puntíku, samolepky, nalepené vedle čísla. Díla nemají popisky, ty si musí návštěvník dohledat v přidělené brožuře právě podle číslice. Velké množství děl našlo kupce rychle. Mezi nimi třeba i zmíněné tisky od Evy Jiřičné vystavené v sále určeném pro architekturu. Kromě řady modelů budov se zde nacházejí i specifické skulptury, výkresy a další architektonická díla, která vystupují na pozadí sytě zeleně natřených stěn. I o barvě jednotlivých výstavních sálů rozhoduje odborná komise daného ročníku. 

Na výstavě rozhodně nejsou k vidění pouze víkendoví malíři, kteří si ve chvílích volna malují obrázky krajin na zeď v obýváku. Návštěvníkům se může podařit opravdu výhodná koupě díla známého umělce, nebo budoucí hvězdy. Většina těch dostupnějších je samozřejmě rezervována velmi brzy, některé dražší výtvory i známých autorů ale hledají kupce déle. Třeba dílo umělce a odborníka na porcelán a keramiku Edmunda de Waala. 

Summer Exhibition se koná už více než 250 let pod záštitou Royal Academy.

Jeho vystavený objekt připomínající bílý prosklený kabinet se třemi policemi a několika kousky porcelánového nádobí je v nabídce za 130 tisíc liber. Dílo č. 798 s názvem Five stone wind (for John Cage) na začátku července ještě nebylo oranžovým puntíkem označeno. Většina menších a levnějších děl ve stejném sále, věnovaném zátiším a květinovým aranžmá, však již svého budoucího majitele měla. Zdálo se dokonce, že místnost se žlutými stěnami je snad ta nejpopulárnější co do počtu označených děl. Zjevně je tento tradiční žánr pro mnohé stále atraktivní a nejvíce srozumitelný. 

Všechna díla zůstávají na místě až do konce výstavy, ať již kupce mají, nebo ne, či třeba ani na prodej nejsou (těch je ovšem menšina). Šanci se na ně podívat a stát se tak  součástí tradice trvající přes 250 let máte do 20. srpna.