Jednou z těchto poměrně překvapivých nabídek je olej Jindřicha Štyrského Portrét ženy (Prostitutka) z roku 1922 publikovaný v monografii umělce od Karla Srpa vydané v roce 2001, kde je obraz reprodukovaný černobíle pod číslem 19 a s poznámkou, že je „dílo nedostupné“. Katalog uvádí, že pochází původně ze sbírky Marie Čermínové (Toyen), která byla po malířčině smrti rozprodávána. Současný majitel měl obraz zakoupit v červnu 1982 na aukci s podtitulem Toyen pařížské aukční síně Drouot. Obraz je v pravém dolním rohu signován a datován. Aukční síň Artcurial udává jeho odhadní cenu v rozmezí 30 až 40 tisíc euro bez provize, což je na takto rané Štyrského dílo zřejmě dosti střízlivý odhad. 

Otakar Kubín: Sklizeň brambor, asi 1909-10

olej na plátně, 110 x 144,5 cm 

odhadní cena: 40 - 60 000 € (+ provize a další poplatky) 

 

Stejná aukce nabídne hned šest olejů Otakara Kubína. Jde převážně o malířova raná díla vytvořená ještě před nebo těsně po jeho odchodu do Paříže v roce 1912. Všechny podle aukční síně pocházejí z majetku Arnolda Koblitze, rodáka z Vysokého Mýta, česko-německého malíře židovského původu, absolventa vídeňské Akademie a zapáleného aviatika, který se narodil ve stejném roce jako Kubín.

Z Koblitzova vlastnictví měly, podle udávaných záznamů o provenienci, obrazy přejít na protirakouskou aktivistku Pavlu Schückovou-Weberovou, Češku od roku 1919 usazenou v Paříži (v katalogu je publikována fotografie z jejího rodinného archivu z roku 1915, kde sedí za klavírem, nad nímž na zdi visí jeden z nabízených Kubínových obrazů, Sklizeň brambor). Pocházela z Táborska a Otakar Kubín byl rodinným přítelem, Schücková měla zase blízko k Arnoldu Koblitzovi. Ještě později měly obrazy přejít na jejího syna Serge Ascher-Ravanela a od něj dědictvím na jejich současného majitele.

Žánrově jde o dvě krajiny, tři portréty a jedno zátiší. Nejstarší z nich by měl být energickými tahy štětce nahozený portrét umělcovy matky kladený podle katalogu do roku 1902, tedy do doby, kdy byl devatenáctiletý Kubín ještě studentem pražské Akademie. Následovat by měl podle uvedených vročení již zmíněný rozměrný obraz Sklizeň brambor, v němž jsou ještě cítit van goghovské a gauginovské dozvuky (horní hranice odhadu je stanovena na 60 tisíc euro).

Z roku 1910 má pak pocházet portrét mladíka, možná Arneho Laurina (vlastním jménem Arnošta Lustiga), pozdějšího česko-židovského žurnalisty z okruhu T. G. Masaryka a E. Beneše a dlouholetého šéfredaktora Prager Presse, který v roce 1939 odešel do USA, kde roku 1945 umírá. Zajímavým detailem je, že byl příbuzensky spřízněn právě s malířem Arnoldem Koblitzem, původním majitelem tohoto konvolutu obrazů. O rok mladší má pak být Kubínův Imaginární portrét Edgara Alana Poea. Všechny portréty jsou uváděny s předpokládanou cenou mezi 4 až 12 tisíci euro.

Nejzajímavějším obrazem je zcela určitě Krajina s domečkem, kde již Kubín plně rozvíjí svůj vlastní kubo-expresionistický výraz srovnatelný s těmi celosvětově nejdražšími Kubínovými malbami právě z doby před polovinou druhé dekády minulého století, například Zátiším s podnosem (6,37 milionu korun, vůbec nejdražší dílo) nebo umělcovým autoportrétem (5,95 milionu korun, celosvětově čtvrtá nejvyšší cena). Umělcovo top 10 z roku 2016, kde došlo jen k menším změnám v jeho druhé polovině najdete zde. Horní odhad obrazu, který byl vystavován v roce 1934 na výstavě Umělecké Besedy a publikován v jejím katalogu pod číslem 15, je stanoven na 60 tisíc euro. To je motivační cena, na kterou by mohli slyšet právě sběratelé z České republiky. 

Otakar Kubín: Krajina s domečkem, asi 1913-14

olej na plátně, 37 x 45 cm 

odhadní cena: 40 - 60 000 € (+ provize a další poplatky) 

 

Nejmladší malbou, a v kontextu ostatních prací asi tou nejméně zajímavou, je pak zátiší s ovocem, které je dílem umělcova francouzského období, a nese již signaturu s francouzskou variantou Kubínova příjmení Coubine. Tříbí se v něm však způsob malby, který pak bude na dlouhou dobu pro autora zcela typický a nezaměnitelný (6 až 8 tisíc euro).

Dalšími českými stopami v nabízené kolekci jsou jména a díla již výše zmíněného Arnolda Koblitze (tři malby a jedna kresba) nebo po jednom díle malířek Milady Šindlerové a Milady Marešové (všechny tyto práce pocházejí také ze sbírky Pavly Schückové). Jiné provenience je pak ženský portrét Františka Zdeňka Eberla z roku 1940.