Nový investiční fond umění cílí na výnos 10 procent ročně
12. prosince 2023
Text Olivová Lucie | Datum 26.05.2015
Titulním dílem nedělní aukce galerie Arcimboldo je portrét starce od Jianga Zhaohe (Ťianga Čao-che). Podle sinoložky Lucie Olivové jde o jednoho z největších čínských malířů 20. století: „Je tvůrcem osobitého díla, ve kterém se snoubí čínská tradiční technika a evropský realismus“.
Jiang Zhaohe (1904–1986) se narodil v Luzhou v provincii Sichuan v rodině učitele. Už v jedenácti letech ztratil rodinné zázemí, uměl však portrétovat a živil se prodejem vlastních obrázků. Po čase si našetřil peníze na cestu do vzdálené Šanghaje, kde se pak protloukal stejným způsobem. Byl samouk, v metropolitní Šanghaji navštěvoval knihkupectví s reprodukcemi evropského malířství a podle nich se učil.
Koncem 20. let se etabloval. Od léta 1928 vedl malířský kurs na Ústřední univerzitě v tehdejším hlavním městě Nankingu a jeho obraz Rikša byl přijat na prestižní výstavu čínského malířství v roce 1929. Pak zažil zklamání, stipendium do Francie mu bylo zamítnuto s tím, že s tak vynikající technikou už nepotřebuje studovat. Od 30. let vyučoval opět v Šanghaji na soukromé, poměrně progresivní akademii, vedené malířem Liu Haisu.
V té době byl již žádaným portrétistou osobností z vysokých vojenských kruhů. Tato díla maloval olejovými barvami, avšak jeho hlavním zájmem se staly postavy z nejchudších vrstev, malované čínskou tuší a barvami. S velkým citem zobrazoval jednu nebo dvě postavy v životní velikosti, realisticky předváděl jejich nuzotu, případně tělesnou deformaci. Obdařoval je však duchovním výrazem, jakousi čistotou a jímající tklivostí. Obraz starého muže, nabízený v aukci, se řadí k tomuto zásadnímu směru jeho tvorby.
V roce 1935 uspořádal Jiang Zhaohe výstavu v Pekingu (tehdy zvaného Beiping) a setrval tam po zbytek života. Dával soukromé hodiny, později také učil kresbu a figurální malbu na přední Státní pekingské akademii. Jak známo, od léta 1937 až do konce války byl Peking, a zanedlouho celá východní Čína, obsazen Japonci. Život v Pekingu byl však poměrně stabilní a tamější výtvarná scéna se rozvíjela.
A právě tehdy vytvořil Jiang Zhaohe své mistrovské dílo, Běžence. Byl to obří „svitek“ o rozměrech 2 x 26 metrů, na kterém v strnulém pohybu prochází průvod zbědovaných osob v životní velikosti. Údajně ho maloval na japonskou zakázku, jako dílo válečné propagandy. Co však vytvořil, je pacifistický manifest, působivé obvinění z útrap, které okupace a válka přinesla nevinným lidem. Obraz byl dokončen a vystaven v roce 1943 a způsobil takovou senzaci, že ještě téhož dne výstavu zavřeli.
Jiang Zhaohe ho opět vystavil v roce 1944 ve francouzské koncesi v Šanghaji, po týdnu však byl zabaven japonskou policií a ztracen. Až v roce 1953 byla zhruba polovina v poškozeném stavu objevena v šanghajském skladu, druhá polovina je dochována pouze ve fotografiích. Byl vystaven v roce 1957 a posléze v roce 1994. Je majetkem Národní galerie moderního čínského umění v Pekingu (NAMOC).
Brzy po válce se Jiang Zhaohe oženil s kaligrafkou a malířkou Xiao Qiong a narodily se jim dvě děti. Štěstí, které prožíval v rodinném kruhu, doprovázel přes deset let oficiální postup v kariéře. V roce 1947 se stal jedním z pěti profesorů na Státní pekingské akademii (od roku 1950 Ústřední akademie výtvarných umění), v roce 1954 byl přijat do prestižního Svazu čínských výtvarníků.
V jeho díle tehdy nastává obrat. Ve společnosti, kde byli teoreticky všichni šťastní, se nehodilo zobrazovat lidskou bídu, a tak Jiang Zhaohe maluje známé historické postavy, například básníky (Qu Yuan, Li Qingzhao, Cao Xueqin) nebo své děti, případně jiné portréty současníků. Tyto oslavné a radostné náměty z něho učinili protagonistu nového socialistického umění, ale z postav se vytratila ona hluboká empatie, tak typická pro jeho vrcholnou tvorbu. Zvýšenou péči v tomto období věnoval výuce na akademii, kde vychoval řadu oddaných studentů.
Byl jedním z těch, kdo se přidali ke kritice poměrů za kampaně „Sta květů“ a od roku 1958 byl stíhán. Koncem 50. let těžce onemocněl. Také za kulturní revoluce (1966–76) byl perzekuován a přežil s podlomeným zdravím. Po rehabilitaci v 80. letech už neměl fyzické síly, aby tvořil.
Jeho dcera a syn dnes pečují o pozoruhodný umělecký odkaz svého otce, založili nadaci a výtvarnou školu a dokázali zorganizovat velkou retrospektivu v Národním historickém muzeu v Pekingu v listopadu 2014.
V Česku vznikl další investiční fond, který bude zhodnocovat prostředky investorů nákupem a prodejem uměleckých děl. Fond Collectiv Art OPF se zaměří převážně na české autory klasické moderny a poválečného umění. Nakupovat bude i díla mladých umělců....
12. prosince 2023Milionových obrazů má Jindřich Štyrský na svém kontě již přes čtyři desítky, počítáno v českých korunách. V eurech však ještě žádný. Tuto situaci může zásadním způsobem změnit první prosincová středa, kdy se bude dražit autorovo vrcholně surrealistic...
5. prosince 2023O Karlovi Černém bylo v prvním pololetí letošního roku na aukcích hodně slyšet. Nyní se na trh dostává plátno patřící k nejmonumentálnějším autorovým dílům, které kdy byly draženy v aukci. O Karlův most se začne bojovat na 4,5 milionu korun bez provi...
23. listopadu 202312. prosince 2023
5. prosince 2023
23. listopadu 2023
12. dubna 2021
9. prosince 2020
22. listopadu 2019