Nový investiční fond umění cílí na výnos 10 procent ročně
12. prosince 2023
Text Lomová Olga | Foto Arcimboldo | Datum 05.12.2014
Galerie Arcimboldo v prosinci pořádá již osmou aukci Asiatik. O kvalifikovaný komentář a výběr jsme i tentokrát poprosili naši přední sinoložku Olgu Lomovou.
Jak signalizuje obálka výpravného katalogu, podobně jako v minulých letech i tentokrát kraluje malíř Čchi Paj-šʼ. Nabízeno je celkem jedenáct jeho obrazů (218, 219, 221–223, 226–229, 231, 232) plus jedna malba jeho žáka Kche-čchanga (snad křestní jméno), jejíž cena spočívá především v přítomnosti mistrovy kaligrafie a značek upozorňujících žáka na vybraná místa obrazu (237). Na aukci nalezneme vše, co z pozdního Čchia dobře známe – zátiší s květinami a ovocem, krevety a ryby, a také lotosy, tedy vesměs náměty nesoucí blahopřejné významy. Navíc ani tentokrát nechybí kvalitní reprodukce Čchiových obrazů v podobě obrazových alb z pekingské dílny Žung-pao-čaj (266–270).
Pro obálku katalogu autoři vybrali Čchi Paj-šʼova Rybáře navlékajícího udičku (č. 229), snad proto, že je barevně, formálně i tématicky tak málo obvyklý. Taková volba překvapí, když zjistíme, že v nabídce je také Čchiův skvělý obraz krevet s nápisem datovaný do r. 1933 nebo 1934 (č. 226), tedy do doby, ze které se na pražských dražbách objevuje poměrně málo jeho děl. Za stejně vysokou vyvolávací cenu jako Rybář (2,5 milionu korun) jsou nabízeny také barevné Lotosy (č. 222) z majetku československého vojenského přidělence v Severní Koreji v 50. letech. Pokud máme věřit autorovu kaligrafickému nápisu, Čchi Paj-šʼ lotosy namaloval jako osmaosmdesátiletý stařec, tj. cca v r. 1951. Bravurní práce se štětcem a razantní tahy sytou tuší v kombinaci s méně obvyklou pastelovou barevností působí vysloveně dekorativním dojmem a překvapivě rezonují například s některými aspekty československého užitého umění 50. let, tzv. bruselu.
Z obrazů mě nejvíc zaujaly dvě malby z 18. století, Li Šanovi Dva vrabci na větvích paulovnie (datováno do r. 1753) (204), a Větvička slivoně (207) od Tchung Jüho (1721–1782). Jsou nabízeny za mnohonásobně menší ceny než Čchi Paj-šʼ, ačkoliv na pohled se může zdát, že si s ním nijak nezadají. V případě Li Šanova obrazu je poměrně nízká cena dána nejspíš skutečností, že soudě podle popisu v katalogu existují pochybnosti o autenticitě, Tchung Jüho obraz opatřený krásnou kaligrafií autorova sedmislabičného osmiverší v tchangském stylu je však nabízen jako pravý. Tchung Jü byl oblíbeným malířem excentrického básníka, bonvivána a celebrity své doby Jüan Meje (1716–1797). Ten obdivoval Tchung Jüho originalitu a nespoutanost, s níž v malbě dával průchod vnitřní energii „pádící se špičkou jeho štětce“. Traduje se, že když výstřední, avšak nepříliš majetný Tchung Jü vdával dceru, aby pro ni zaopatřil věno, namaloval a prodal sto obrazů slivoně. Lze si představit, že obraz, který je nyní nabízen v pražské aukci, je jedním z té kdysi prodané a dnes nejspíš z větší části zničené stovky variací na oblíbené téma symbolizující mladistvou energii pučící i ve starém těle.
Vedle těchto a dalších kvalitních obrazů aukce nabízí širokou škálu předmětů čínských uměleckých řemesel. V různé míře jsou zde zastoupeny všechny základní techniky rozvíjené v Číně napříč staletími: bronz, cloisonné, řezba v nefritu, slonové kosti a ve dřevě, lakové výrobky a porcelán. Méně obvyklé jsou předměty vyřezávané v rohu nosorožce. Aukce jako unikát nabízí velký pohár z tohoto materiálu datovaný do 18. století, který pokrývá jemná řezba horské krajiny s postavami zvířat a nesmrtelných. Výzdoba má bezpochyby umocnit magickou sílu rohu nosorožce, který měl v očích Číňanů schopnost omlazovat a dodávat mužnou sílu (č. 103).
Jak ukazují statistiky nezákonného lovu těchto zvířat v Africe, o předměty z rohu nosorožce je v Číně stále velký zájem. Materiál je to ale podivný a magie stranou, rozhodně se nevyrovná slonové kosti. Jemná řezba vodní havěti na krabičce na vizitky je tak úchvatná (104); že na chvíli zapomenu i na to, že sloni jsou vinou čínských překupníků ohroženým druhem.
Aukce také nabízí poměrně širokou škálu porcelánů (položky 125 až 195), od jednobarevných misek z 10. až 13. století s řezaným vzorem, případně s polevou se skvrnami vzniklými během pálení, přes vícebarevný porcelán z konce doby Ming a z doby Čching s malovanými výjevy z čínské narativní literatury, modrobílý porcelán s motivy ideálních krajin případně rostlinným ornamentem, monochromní polevy populární za dynastie Čching (kanárkové žlutá, červená „býčí krev“ či různé odstíny modré), až po pestrobarevné vázy pozdního kantonského exportního zboží. Mezi porcelánem jsou zastoupené také bílé figury z dílen v Te-chua.
Organizátoři aukce si nejvíc cení seladonovou mísu z císařských dílen v Lung-čchüanu z éry Jung-le dynastie Ming, tj. z první čtvrtiny 15. století (č. 134), kterou nabízejí za vyvolávací cenu 900 tisíc korun. Milovníka porcelánu však potěší i další a finančně dostupnější kousky, například bílá miska typu čching-paj s vyřezávaným dekorem fénixů pod polevou (130).
Necelou pětinu předmětů nabízených v aukci představují ukázky lamaistického umění, zejména thangky a bronzy. Mezi mongolskými thangkami z počátku 20. století zaujmou Obětiny pro hrozivá božstva (č. 10). Thangka malovaná barvami na plátně přitahuje jásavou barevností a provedením, které pro oko laického diváka působí spíš jako avantgardní karnevalová hříčka, než náboženský obraz podřízený pravidlům rituálu a zobrazující makabrózní detaily typu lidské kůže a vnitřností.
Z dalších předmětů mě zaujalo několik kuriozit, které spíše než pro milovníka umění mají hodnotu pro historika. K těm patří především zobrazení a podrobný popis akupunkturních bodů, pravděpodobně z 19. století (č. 242), a také mapa Číny, včetně schematického zachycení sousedních zemí, vydaná roku 1835 v Ósace (č. 248). Snad nejvíc oko historika potěší jediný předmět dražený v aukci, který je čistě evropské provenience - kniha Athanasia Kirchera China monumentis, qua sacris qua profanis, nec non variis naturae & artis spectaculis atd. vydaná r. 1667 v Amsterodamu (č. 1). Jedná se o první evropské pojednání o Číně pojaté tak systematicky a v takové šíři, a navíc doplněné mapami a množstvím ilustrací. Kircherova „Ilustrovaná Čína“ významně spoluutvářela vizuální představu Evropanů o Číně a po celé 18. století také inspirovala četné chinoiserie (na Trojském zámku v Praze se Kircherův vliv projevuje ještě na počátku 19. století). Dnes tyto ilustrace, spíše než aby poskytovaly lepší představu o vzdálené zemi, působí silným kouzlem nechtěného.
Aukci doprovází – jako již tradičně – výpravný katalog s texty v českém, anglickém a čínském jazyce. Letos se v české verzi popisu předmětů objevují drobné nepřesnosti (např. krabičky na vizitky jsou označovány jako krabičky na karty – že by problém překladu z angličtiny?). Také je škoda, když český popis uvádí nápisy na obrazech ve fonetickém přepisu, nikoliv v překladu. Čtenáře by jistě potěšilo, kdyby si místo „Čchi-š' lao-žen Čchi Paj-š' č' jü ku Jen-ťing. Ťie-šan-kuan“ mohl přečíst „Namaloval sedmdesátiletý stařec Čchi Paj-š´ v domě u Vypůjčené hory ve starém Jen-ťingu“. Vysloveně matoucím dojmem pak v katalogu působí řazení tibetských předmětů do kategorie „Čína“, nikoliv k „lamaistickému umění“, kam by logicky patřily. Jak naznačuje čínská verze katalogu, kde je v těchto případech jako místo původu důsledně uváděno „Čínský Tibet“, zdá se, že geopolitické ohledy začínají zatlačovat kunsthistorické konvence. Je to ale zbytečné, Číňané stejně jako my vyhledávají tibetské umění pro jeho exotiku, ne proto, že Tibet dnes patří pod čínskou správu.
Navzdory dílčím výtkám je vydání katalogu záslužné a má trvalou hodnotu. Stejně jako i v předchozích letech jej lze číst také jako pozoruhodné svědectví o kulturních kontaktech mezi Evropou a Čínou po 2. světové válce. Předpokládám, že dražené předměty většinou pocházejí z českých sbírek a byly pořízeny zejména v 50. letech, kdy v ČLR pobývali čeští studenti (a mnohdy později významní sinologové), diplomaté a obchodníci, ale také experti v oblasti průmyslu a technického rozvoje. Globální pohled na obrazy a starožitnosti nabízené aukční síní Arcimboldo tak zřetelně ukazují tehdejší v zásadě dvojí přístup Čechů k čínskému umění. Na jedné straně je zde patrný smysl pro vytříbenou literátskou kulturu rezonující s uměním české avantgardy, na straně druhé ale také okouzlení pestrobarevným exportním artiklem a kuriozitami všeho druhu. Vedle zájmu o virtuózně provedené řemeslné výrobky, případně o mystiku lamaistické verze buddhismu, se výrazně rýsuje okouzlení modernistickou exotikou obrazů čínských mistrů 20. století. Vedle již tolikrát zmíněného Čchi Paj-š´a se to týká také Li Kche-žana, Čang Ta-čchiena, Wu Cuo-žena, Sü Pej-chunga i dalších, zatím (?) méně známých jmen.
V Česku vznikl další investiční fond, který bude zhodnocovat prostředky investorů nákupem a prodejem uměleckých děl. Fond Collectiv Art OPF se zaměří převážně na české autory klasické moderny a poválečného umění. Nakupovat bude i díla mladých umělců....
12. prosince 2023Milionových obrazů má Jindřich Štyrský na svém kontě již přes čtyři desítky, počítáno v českých korunách. V eurech však ještě žádný. Tuto situaci může zásadním způsobem změnit první prosincová středa, kdy se bude dražit autorovo vrcholně surrealistic...
5. prosince 2023O Karlovi Černém bylo v prvním pololetí letošního roku na aukcích hodně slyšet. Nyní se na trh dostává plátno patřící k nejmonumentálnějším autorovým dílům, které kdy byly draženy v aukci. O Karlův most se začne bojovat na 4,5 milionu korun bez provi...
23. listopadu 202312. prosince 2023
5. prosince 2023
23. listopadu 2023
12. dubna 2021
22. listopadu 2019
14. prosince 2015
12. dubna 2021
9. prosince 2020
22. listopadu 2019