Vlažní staří mistři, úspěšné staré mistryně
15. února 2024
Text Machková Magda | Foto Dortheum Wien, Sotheby´s Paris, Artcurial | Datum 30.11.2023
Rok 2023 se sice chýlí ke konci, ale staromistrovská sezóna jako obvykle teprve začíná. Na říjnových a listopadových aukcích sběratele zaujala především ikonická jména historie jako Raffael, Murillo nebo Fragonard, pokračuje však i trend znovuobjevování „menších“ mistrů a nedoceňovaných „mistryň“. Nicméně celkově slabší prodejní úspěšnost nešlo přehlédnout.
V harmonogramu světových aukčních domů Christie's a Sotheby's se vyhledávaný Masters nebo Classic Week odehrává nejčastěji v zimních měsících. V Evropě v prosinci, v New Yorku v lednu až únoru, aby pořadatelé netříštili interní síly a kupní potenciál klientů. Zájemci o segment starých mistrů, v anglofonním prostředí označovaném také jako Western Art, se však mohli naladit již v předstihu, letos například na třech zajímavých dražebních podnicích.
Poslední středu v říjnu hostilo vídeňské Dorotheum tradiční sálovou aukci Alte Meister. Katalog čítající 140 položek celkem rovnoměrně pokrýval italskou, francouzskou, nizozemskou a německou malbu 15. až 18. století. Největší pozornost poutala malá studijní kresba od renesančního velikána Raffaela Santiho, která se s touto atribucí objevila na veřejném trhu s uměním vůbec poprvé. Ostatně změna autorství, nová připsání, reatribuce nebo dodatečné expertní posudky jsou u konkrétních staromistrovských děl to, co je může katapultovat do zcela jiných cenových vesmírů. Slavná jména a unikátnost díla prostě „prodávají“.
V případě červené a černé křídy na papíře s naskicovanými motivy postav a drobných detailů byla situace ještě komplikovanější, neboť se jednalo o oboustrannou kresbu od dvou různých autorů. Ani starší provenienci nebylo možné spolehlivě dohledat. Katalog uváděl jako prvního majitele francouzského sběratele z počátku 20. století a první vystavení v roce 1970 v Rijksmuseu, s autorstvím Polidora da Caravaggio, Raffaelova spolupracovníka. Před více než osmi lety se dílo v aukci kreseb u pařížských Christie's prodávalo jako italská škola podle Raffaela a z dražby odešlo s cenovkou 1 875 eur. Nedosáhlo ani spodní hranice katalogového odhadu.
Uplynulo však několik let a situace se zásadně proměnila. Oslovení experti se přiklonili k teorii, že revers s fragmentem sloupu a sedící postavou je opravdu z ruky mladšího Polidora da Caravaggio, avšak avers se studijním detailem k monumentální vatikánské fresce Bitva u Milvijského mostu pochází od samotného mistra Raffaela Santiho. Druhotné použití podkladového materiálu, tedy o několik měsíců pozdější Polidorova černá kresba na zadní straně Raffaelovy červenokřídové studie, nebylo v dílenské praxi na velkých zakázkách nic neobvyklého a dodnes se několik ojedinělých příkladů ze spolupráce na fenomenální výzdobě papežských síní (Stanze di Raffaello) dochovalo.
Díky superhvězdné atribuci se položka obratem stala hitem vídeňské nabídky s nejvyšší startovní cenou. Avizovaná částka zohledňovala jak ikonické autorství, tak téměř absolutní nedostupnost Raffaelovy tvorby na veřejném trhu s uměním. Konečných 338 tisíc eur (vč. provize) však zůstalo hluboko pod předaukčním odhadem, který se pohyboval mezi čtyřmi až šesti sty tisíci eur (bez provize).
Ve výsledkové listině Dorothea přeskočila Raffaelovu kresbu například velká deska Trůnící Madona s dítětem, archandělem Michaelem a svatým Šebestiánem od původně anonymního florentského mistra. Aktuální připsání kvalitnímu freskaři Fillipovi d’Antonio Filippellimu obrazu jistě pomohlo, čemuž odpovídalo i dosažených 390 tisíc eur a pozice nejdražšího díla vídeňské aukce. I dalších dvaaosmdesát položek se tu s výraznějšími, tu s menšími úspěchy prodalo. Nicméně až 40 procent uměleckých děl z celkového počtu 140 kupce nenašlo.
V pařížské pobočce aukčního domu Sotheby’s si na polovinu listopadu připravili čistě sochařskou nabídku, zaměřenou na francouzskou kamenosochařskou, kovolijeckou či emailérskou školu. Krásné artefakty z volné plastiky i užitého umění bylo možné si pořídit již od nižších desítek tisíc po stovky tisíc eur. Roli jasné jedničky splnila dvojice luxusních bronzů z období kolem roku 1700.
Téměř půlmetrové kompozice podle Ovidiových Proměn měly ambice překonat půl milionu eur, což by autory modelů, bratrské duo sochařů Gasparda a Balthazara Marsyovi, zařadilo mezi staromistrovskou extratřídu. K takto vysokým očekáváním jistě vedla i původní inspirace bronzového odlitku Latóny s dětmi, tedy velkolepá mramorová fontána bratří Marsyových ve versaillských zahradách, anebo absolutní raritnost sousoší s Aktaionem, které podle nejnovějších průzkumů existuje pouze v jediném kusu na světě. A právě počty autenticky odlitých sérií, jejich kvalita a finální zpracování jsou faktory, na které sběratelé slyší. Vítězi pařížského podniku Master Sculpture u Sotheby´s se tak staly dva bronzy s finální částkou bezmála 432 tisíc eur vč. provize.
O týden později se v Paříži konala aukce o poznání pestřejší, co se týče výtvarných kategorií. Francouzský dražebník Artcurial shromáždil přes dvě stovky ukázek kresby, malby a plastiky od renesance po 19. století. Souhrnný obrat téměř 12,1 milionu eur vypadal na první pohled jako pěkný výsledek, který však lehce pokazila pouze padesátiprocentní prodejní úspěšnost. Vyjádřeno přesnými čísly: z 227 předkládaných položek jich až 109 nenašlo nového majitele.
Na opačném konci pomyslného žebříčku se na vlně pozitivního ohlasu nesl například obraz Un sacrifice antique, dit Le sacrifice au Minotaure (Oběť pro Mínotaura) od francouzského rokokového klasika Jeana-Honoré Fragonarda. Předaukční odhad mezi čtyřmi až šesti miliony eur byl nejen na středeční nabídku, ale i v celosvětovém srovnání autorova dražebního curricula relativně vysoký. Na trhu se objevují maximálně dva až tři kusy Fragonardových reprezentativních děl ročně v řádu stovek tisíc eur, v milionové hladině opravdu ojediněle. Stávající rekord z roku 2013 u londýnských Bonhams (přes 17 milionů liber, přibližně 20,6 milionu eur vč. poplatků) padl za speciálních okolností, v rámci charitativní aukce pro Unicef.
Minulý týden experti z Artcurial správně vsadili na perfektně zpracovanou provenienční historii a pečlivý rozbor málo známého ikonografického kontextu díla. Téměř metrové plátno s působivou malířskou technikou objemných tahů a hutné textury ve Fragonardově charakteristické výrazné barevnosti bylo totiž „pouze“ olejovou skicou. Ve své době, kolem druhé poloviny 18. století, si již zavedení mistři mohli dovolit vytvořit osobité výtvarné dílo i bez nutnosti dovést jej k definitivě. Konkrétně u Fragonarda soudobá kritika oceňovala autenticitu, živelnost a svěžest takových studií, na jejichž proslulosti časem vyrostla i specializovaná sběratelská základna.
Ve středu dražený obraz měl být zcela prapůvodně šlechtickou zakázkou na prováděcí karton k tapisérii s intelektuálně-žánrovým motivem ušlechtilé oběti. V tomto případě šlo o moralistní příběh ze starověkých dějin, v němž je veřejně vylosováno čtrnáct mladých dívek a chlapců z řeckých Athén, aby se stali krvavou potravou pro strašlivého krétského Mínotaura v bájném labyrintu a zachránili tak celé město před zničením. K realizaci finálního kartonu nakonec nedošlo a již v roce 1777 bylo plátno v pařížských dražebních záznamech evidováno jako „skica“. O nějakých dvě stě padesát let později bylo nakonec přiklepnuto za více než 5,7 milionu eur, což Oběť zařadilo na páté místo mezi Fragonardovými celosvětovými prodeji. Podle závěrů aukční síně Artcurial obraz obohatil jistou americkou soukromou sbírku.
Velmi dobře si vedla i zástupkyně francouzské malířské školy 17. století a nově doceňovaná umělkyně Louyse (Louise) Moillon. Do staromistrovské aukce šla její raná malba na dřevěné desce Zátiší s ovocem z doby kolem roku 1634, kdy bylo autorce pouhých pětadvacet let. Moillon se vyučila v rodinné malířské dílně a navazovala na proslulou holandskou tradici reprezentativních stolních zátiší, jimž však dokázala vdechnout pocit příjemné každodennosti a neformálnosti. Zasloužené pozornosti dražitelů i muzejních institucí se autorka těší poslední dekádu, aktuální prodejní maximum drží obraz Zátiší s jahodami z loňského března u pařížského aukčního domu Aguttes za více než 1,66 milionu eur vč. poplatků. Tehdy překvapil s téměř desetinásobným nárůstem oproti odhadním 150 tisícům (bez provize).
Letos v listopadu zůstaly katalogové predikce realističtější, na 650 tisících eur (bez provize). Dosažená cena 656 tisíc eur vč. poplatků nakonec znamenala druhý nejvyšší prodej středeční aukce a v souhrnu osmý top výsledek pro malířku Moillon vůbec. Zátiší s ovocem poputuje z belgické sbírky nově do zámoří.
Vedle statisícových částek (v eurech) se u pařížských Artcurial dalo nakupovat i „levněji“. Například komorní rudolfínská malba na měděné desce s Kristem Spasitelem a anděly z pražské školy kolem 1600 byla k mání za nižší tisíce eur.
Sotheby’s Masters Week a Christie’s Classic Week, New York leden/únor 2024
V New Yorku se začátek kalendářního roku již tradičně nesl v duchu starých mistrů. Dva nejsilnější hráči na aukčním trhu, Sotheby’s a Christie’s, si připravili série dražeb, v nichž se našly tisícidolarové i milionové položky. Do rozpačitých konečnýc...
15. února 2024Polský aukční trh s uměním 2023
Zatímco český aukční trh se ještě předloni vyšplhal na rekordní obrat, polské aukční síně zažívají už druhý rok v řadě poměrně silnou korekci. V roce 2021 se v Polsku vydražila díla celkem za rekordních 634 milionů zlotých (3,5 miliardy korun), loni...
9. února 2024Dekáda světově úspěšných surrealistek
Souhrnná zpráva respektovaného serveru Artnet sestavila žebříček dvaceti prodejně nejúspěšnějších tvůrkyň, které se buď programově nebo výrazově hlásily k surrealistickému výtvarnému názoru. Sezónu po sezóně rostla jak průměrná cena jejich děl, tak c...
18. ledna 202415. února 2024
15. února 2024
7. února 2024
15. února 2024