Nový investiční fond umění cílí na výnos 10 procent ročně
12. prosince 2023
Text Stuchlík Jan | Foto Christie's | Datum 12.09.2023
Přes 80 milionů dolarů by mohla vynést série aukcí sbírky Sama Josefowitze. Nadšeného sběratele a objevitele, který pomohl generaci umělců takzvané pontavenské školy získat zaslouženou pozornost trhu s uměním. Ukázal, jak se díky trpělivé práci dá za relativně málo peněz postavit prestižní kolekce.
První výtvarné dílo si Sam Josefowitz koupil už v šestnácti. Levný tisk od Pabla Picassa odstartoval velký sběratelský příběh, jehož první klíčová kapitola se odehrála v padesátých letech minulého století. Na pařížské výstavě Carriere a symbolisté poprvé viděl raná díla Paula Gaugina a jeho následovníků, kteří v 80. a 90. letech 19. století tvořili v bretaňském městečku Pont-Aven. Jejich obrazům doslova propadl. Vytrvalým studiem, pátráním po zapomenutých dílech a jejich zápůjčkami na výstavy významně pomohl takzvané pontavenské škole a z ní vzniklé skupině nabistů, aby si získala větší pozornost expertů, veřejnosti i sběratelů.
Právě tato díla budou středobodem rozprodeje Josefowitzovy sbírky, kterou v několika aukcích letos na podzim chystá aukční dům Christie’s. V průběhu desetiletí se kolekce rozrostla od děl primitivního umění, asyrských reliéfů, impresionistů, např. Gustava Caillebotta, až po soubor Rembrandtových tisků.
Už 13. října přijde na řadu prvních 38 položek. Tři z nich se v předaukčních odhadech ucházejí o cenu mezi 3 a 5 miliony liber. Ať už je to Pět hodin od švýcarského malíře Félixe Vallotttona, Klid od Keese van Dongena nebo Spící Klovisa od Paula Gauguina. Celkem by rozprodej sbírky mohl podle předběžných odhadů serveru Artprice.com vynést přes 80 milionů dolarů.
Josefowitzova cesta ke sběratelství vedla přes byznys. V roce 1946 absolvent strojírenství seděl se starším bratrem Davidem a otcem, který vlastnil chemickou továrnu, u oběda. O týden dříve si Sam koupil první komerční vinylovou gramofonovou desku. A tak když mladým mužům otec oznámil, že mu známý nabídl 20 tun vinylu, pro který nemá využití, dostal Sam nápad: proč z nich nelisovat desky?
Bratři Sam a David začali pořizovat a vydávat nahrávky klasické hudby a prodávat je předplatitelům. Tak se zrodil vůbec první zasilatelský klub gramodesek Concert Hall Society. Svůj byznys rychle rozšířili do více než dvaceti zemí. Už v roce 1956 prodali předplatitelský klub v USA vydavatelství Crowell-Collier. Podílu ve firmě působící v dalších zemích se Sam Josefowitz zbavil až v 80. letech. Podle svých slov hlavně proto, aby měl víc času na život s uměním.
Na začátku 50. let minulého století nebyli autoři pontavenské školy příliš známí ani cenění. „Dokonce Gauguinovy bretaňské obrazy byly považovány za nezajímavé. V té době se vůbec na epochy, v nichž se měnily umělecké styly, dívalo skrz prsty. I pontavenská škola byla považovaná za pouhý mezikrok od impresionismu k opravdovému modernímu umění,“ vzpomínal Josefowitz. Trvalo skoro dvacet let, než se jí dostalo adekvátní pozornosti.
První dílo pontavenské školy Josefowitz koupil v roce 1955 po návštěvě výstavy nabistů v Muzeu moderního umění v Paříži. Šlo o obraz Émila Bernarda Obracečka sena ze Saint Briac z roku 1891. Pak už šly akvizice v poměrně rychlém sledu. „Navštěvoval jsem potomky pontavenských umělců. Díla měli často srolované na půdě. Nikdo se na ně nedíval mnoho let. Koupil jsem třeba pět obrazů jednoho z pěti zakladatelů skupiny nabistů, Paul-Élie Ransona, od jeho syna. Byl rád, že se vůbec někdo zajímá o práci jeho otce,“ vyprávěl Josefowitz. Obrazy kupoval velmi levně. Drahá nebyla ani Gauguinova díla z bretaňského období, takže vybudovat sbírku nevyžadovalo příliš velký kapitál.
Právě Gauguin byl hlavním hybatelem uměleckého života v Pont-Aven. Vedl skupinu umělců, která do Bretaně odešla. Odmítl impresionistický a pointilistický způsob zobrazování. Místo nich preferoval práci s barvou, plochami a konturami. Stejnou metodu zvolili i ostatní, ať už to byl Émil Bernard, Paul Sérusier či Félix Vallatton.
Po návratu umělců z Pont-Aven do Paříže část z nich vytvořila skupinu nabistů, neboli proroků (Les Nabis), aby rozvíjeli myšlenky pontavenské školy. První výstava v roce 1891 měla ilustrovat myšlenky jednoho z hlavních teoretiků skupiny Maurice Denise: „Dříve než se z obrazu stane válečný kůň, nahá žena nebo nějaký příběh, je to plocha pokrytá barvami v určitém pořadí.“ Nabisté preferovali jednoduché barevné plochy, vzory a kontury, které byly často vyvedeny dekorativně.
Josefowitz během života věnoval řadu děl ze své sbírky americkým i evropským muzeím. Sám nechtěl zakoupená díla prodávat. I proto po jeho smrti v roce 2015 zůstala významná kolekce celistvá. Její jednotlivé dražby naplánovala Christie’s od října až do prosince.
Už na první říjnové aukci budou k mání nejen pontavenisté a nabisté, ale také asyrský reliéf či Rembrandtův lept Autoportrét u okna s odhadovanou cenou mezi 80 a 120 tisíci liber. Hlavní část kolekce tisků holandského umělce přijde na prodej na samostatné aukci. Rozprodejem se završí více než padesátiletá sběratelská cesta obdivovatele umění Sama Josefowitze.
V Česku vznikl další investiční fond, který bude zhodnocovat prostředky investorů nákupem a prodejem uměleckých děl. Fond Collectiv Art OPF se zaměří převážně na české autory klasické moderny a poválečného umění. Nakupovat bude i díla mladých umělců....
12. prosince 2023Milionových obrazů má Jindřich Štyrský na svém kontě již přes čtyři desítky, počítáno v českých korunách. V eurech však ještě žádný. Tuto situaci může zásadním způsobem změnit první prosincová středa, kdy se bude dražit autorovo vrcholně surrealistic...
5. prosince 2023O Karlovi Černém bylo v prvním pololetí letošního roku na aukcích hodně slyšet. Nyní se na trh dostává plátno patřící k nejmonumentálnějším autorovým dílům, které kdy byly draženy v aukci. O Karlův most se začne bojovat na 4,5 milionu korun bez provi...
23. listopadu 202312. prosince 2023
5. prosince 2023
23. listopadu 2023
15. února 2024
20. prosince 2023
19. prosince 2023