Hledám věčné gesto, které najde obdiv i za sto let
29. ledna 2024
Text Skřivánek Jan | Datum 22.04.2018
Brněnský aukční dům Zezula jako jedna z mála českých aukčních síní dál nabízí celý sortiment trhu s uměním – od starožitností po současné umění. Na konci dubna společnost otevře v Praze na Malé Straně privátní galerii.
Antonín Zezula s Madonou v květinovém rámci od Jan Brueghel II, foto: Aukční dům Zezula
Co si od otevření galerie v Praze slibujete?
Je to z naší strany v podstatě nutnost. Objem privátního prodeje stále narůstá, množí se nám nabídky prvotřídních děl, ať už z oblasti výtvarného umění, uměleckého řemesla či klasických starožitností, které je vhodnější nabízet mimo veřejné dražby. Budujeme soukromé sbírky a vytváříme k nim scénáře. Tuto naši činnost chceme více zviditelnit a zároveň máme v plánu jednotlivé části sbírek, které jsme pomáhali budovat, ukazovat veřejnosti. Naším cílem je prezentovat umění jako něco víc než jen investiční příležitost, ale jako nositele určitých hodnot, které mají moc inspirovat, povznášet a zkvalitňovat naše životy.
Plánujete se specializovat na nějakou oblast, nebo chcete držet celou šíři nabídky od starožitností po současné umění?
V první řadě se snažíme ukázat, že moderní způsob života a umění (lhostejno, zda se jedná o gotické řezby ve slonovině, empírový nábytek či současné umění) se nevylučují, ba naopak. Naše galerie bude opakem konceptu white cube, snažíme se vytvořit parafrázi renesančního studiola upraveného požadavkům dneška. V nabídce máme od gotického šperku Margarety, vévodkyně Burgundské, přes umění spojené se dvorem Rudolfa II. až ke světovému kubismu či asambláži Běly Kolářové. Nesledujeme tedy škatulky typu "staří mistři, Mařákovci, Skupina 42…", zajímají nás taková díla, která dokážou oslovit a mají současnému divákovi co nabídnout.
Jan Kašpar Hirschely: Květinové zátiší,
olej na dřevěné desce, 30 x 21 cm,
cena: 306 800 Kč, Zezula 9. 12. 2017
Jak tento krok ovlivní fungování obchodu v Brně – chystáte do Prahy přesunout i aukce?
Brno je a bude naším sídelním městem. Tradiční průřezové aukce budeme i nadále pořádat v Brně, není však vyloučeno, že bychom v Praze pořádali specializované aukce s fotografiemi a moderním uměním.
Proč jste se rozhodli pro Malou Stranu, jaký typ lokality jste pro vaši galerii hledali
Delší dobu jsme hledali vhodné prostory. Nechtěli jsme jít do moderních či industriálních prostor, které se hodí pro vystavování současného umění, naopak jsme hledali zázemí městského paláce ve starší části města. Když se nám svěřil Dr. Uttendorfský, že zvažuje otevření své galerie v Hartigovském paláci na ulici Thunovská a že jedno křídlo je doposud neobsazené, nebylo nad čím dumat. Oldřich Uttendorfský navíc smýšlí o galerijním provozu velmi podobně jako my, takže tandem dvou galerií v prostorách barokního atriového paláce na Malé Straně nám přišel jako skvělá volba.
Vaše aukční síň a galerie se jako jedna z mála systematicky věnuje též starožitnostem a starému umění. Věříte, že se tyto dva tradiční segmenty v blízké budoucnosti vrátí do módy, nebo jsou natolik specifické a "nekompatibilní" se současným životním stylem, že již zůstanou menšinovým žánrem?
Na to, abych vám mohl odpovědět, bych potřeboval křišťálovou kouli. Jedno je však z historie Evropy od dob starověkého Říma po současnost jasné: Vkus není konstantní, zájem publika se v čase proměňuje a amplitudy, ve kterých se zájem či nezájem střídá, se stále zkracují. Kdo by například před pěti lety věřil, že se Antonín Slavíček bude prodávat za částky převyšující deset milionů korun?
Staré umění je prověřené dlouhým věkem a historie prokázala, že si svou hodnotu (i cenu) drží velmi dobře navzdory tomu, že může krátkodobě kolísat. Sprangerův aukční rekord, dosažený v prosinci v Londýně, není jediným signálem potvrzujícím má slova. Vzpomeňme mj. prodej Saveryho Orfea hrajícího na lyru lesní zvěři formátu méně než 40 x 50 cm, který se vydražil v červenci loňského roku v londýnském Sothebyʼs za více než 380 tisíc liber. O rok dříve se podobný obraz stejného autora v témže aukčním domě prodal dokonce za 452 tisíc liber. Staré umění není mrtvé a sběratelů, kteří si toto uvědomují, je stále dostatek. A špičkové předměty uměleckých řemesel jsou naopak segmentem, který soustavně roste, jen se zužuje prostor vymezený kvalitativními parametry. Zkrátka stoupá zájem o stále vyšší kvalitu uměleckých předmětů.
Mýtus o nekompatibilitě starého umění se současným životním stylem se budeme každopádně pokoušet provozem naší galerie systematicky vyvracet.
Jaroslav Krupka: Kaštanová alej, 1919,
Höchheimerův gumotisk v barvě Kaselské hnědi, původní autorský pozitiv,
19,3 x 16,6 cm, cena: 224 200 Kč, Zezula 7. 10. 2017
V posledních letech vaše aukční síň úspěšně nabízí také fotografie. Přibývá v tomto segmentu sběratelů?
To je zajímavá otázka. Sběratelů československých fotografií přibývá z mého pohledu nemalým tempem. Dokladem toho budiž vývoj cen našich fotografů na světových aukcích (viz například fotografie Jaroslava Rösslera prodaná 17. března ve Vídni za bezmála 950 tisíc korun). Trochu smutné však je, že kvalitu československých fotografů a jejich roli ve světovém příběhu fotografie si stále lépe uvědomují zahraniční sběratelé. Podivné je to i v tom kontextu, že malíři i zcela regionálního charakteru věnující se mezi válkami avantgardě, se v Čechách prodávají za velmi vysoké částky. Naproti tomu tuzemští fotografové evropského, potažmo světového formátu se těší mezi našimi sběrateli jen chatrnému zájmu. Pravdou však je, že se situace pomalými krůčky zlepšuje.
Vaším historicky nejdražším prodejem byla čínská bronzová soška bódhisattvy z poloviny 15. století. Je možné, že by se v českých sbírkách ještě něco podobného objevilo, nebo zde již z čínského umění nic nezůstalo?
Zcela jistě zde zůstala řada kvalitních a cenných předmětů, nezřídka v aristokratických či jiných soukromých sbírkách. Otázkou spíše je, zda tyto předměty budou v blízké době nabídnuty na trh, a já tomu moc nevěřím. Na druhé straně v nabídce máme krom tušové malby od Fu Pao’š také mamelucký stříbrem vykládaný stojan na podnos z Egypta z poloviny 14. století. Východní umění není jen Čína, ale také Japonsko a umění islámského světa, a domnívám se, že právě v tomto odvětví je v Česku ještě stále řada mimořádně cenných artefaktů.
Antonín Zezula (*1989) je absolventem dějin umění na Masarykově univerzitě v Brně a před pár lety převzal brněnský aukční dům Zezula, který v roce 2002 založil jeho otec. Na pondělí 23. dubna společnost chystá slavnostní otevření nové pražské galerie. Historicky nejdražším prodejem aukční síně Zezula je čínská bronzová soška s datací 1447, která se na její aukci v listopadu 2012 prodala za více než 19 milionů korun. Na poli fotografie společnost loni vydražila sedm desítek snímků za více než 3 miliony korun. Nejdráže, za 224 tisíc korun se prodala piktorialistická fotografie z roku 1919 od Jaroslava Krupky, významného představitele fotoamatérského hnutí v období první republiky. www.galeriezezula.cz
Rozhovor původně vyšel v dubnovém čísle Sběratelských novin.
Rozhovor se sběratelem Jaroslavem Pulicarem
Jaroslav Pulicar je známým fotografem, který se rovněž rád obklopuje uměním. Od roku 2009 proto provozuje Galerii 34, která se nachází přímo v jeho brněnském bytě. Byt/galerie, kde prezentuje další fotografy, je přístupná během vernisáže a po domluvě...
29. ledna 2024Rozhovor se sběratelem Daliborem Jandou
Numismatice se zpěvák Dalibor Janda věnuje již řadu let. Ve své sbírce má mimo jiné řadu střeleckých medailí a mincí. V loňském roce dokonce vydal publikaci o rakouských stříbrných střeleckých medailích a mincích. „Neustále mi vadilo, že neexistuje k...
4. ledna 2024Rozhovor se sběratelem Robertem Runtákem
Sběratel Robert Runták už shromáždil na 2500 děl od pěti set převážně českých a slovenských umělců. Zaměřuje se hlavně na mladé současné autory. V roce 2019 otevřel multifunkční kulturní centrum Telegraph v kompletně zrekonstruované budově poblíž olo...
13. prosince 202329. ledna 2024
13. prosince 2023
24. ledna 2019
20. září 2017
13. května 2017
5. února 2024
23. ledna 2024
2. ledna 2024