Mária Gálová, foto: Dorotheum

Co považujete za hlavní mezníky fungování Dorothea na českém trhu?

Tím vůbec nejdůležitějším bylo rozhodnutí tehdy ještě státního Dorothea zřídit svou vůbec první zahraniční pobočku – právě v České republice. Bylo to takové porevoluční gesto se snahou navázat na léta společné historie a kulturního zázemí. Druhým bylo rozhodnutí po několikaletém fungování na našem území poskytnout české filiálce tolik kompetencí, abychom mohli pořádat aukce přímo tady u nás. Všechny ostatní zahraniční pobočky, které posléze vznikly, totiž dodnes fungují jako akviziční kanceláře, které nabírají zboží pro aukce pořádané ve Vídni pod hlavičkou mateřské společnosti. A tím třetím byla v roce 2001 privatizace aukčního domu Dorotheum v Rakousku a jeho přerod v moderní, pružně se rozvíjející akciovou společnost. Pro naši další existenci bylo zásadní odhodlání nových vlastníků ponechat českou pobočku, přestože naše právní prostředí bylo tehdy pro pořádání aukcí dost nepříznivé, zatížené extrémní administrativou a pravidly zcela odlišnými než u sousedů a v západním světě.

Pozorujete nárůst aktivity českých dražitelů na aukcích v Rakousku?

Jednoznačně ano. I z toho důvodu v naší galerii na Ovocném trhu pořádáme prezentace významných děl českých autorů, která jsou posléze dražena v aukci ve Vídni. Např. letos to byl olej Bedřicha Havránka Letní krajina s potokem, který se prodal za téměř šest milionů korun. Ve většině případů pak taková díla končí právě v rukou českých sběratelů. Současně si musíme uvědomit, že rakouské Dorotheum disponuje daleko širším záběrem sortimentu, než je tomu u nás. Velkým tahounem je například segment ojetých vozů a podle kolegů z mateřské firmy jsou právě Češi jedněmi z nejčastějších zájemců v těchto dražbách.

z letošní březnové aukce Dorothea

Kolik položek vašimi aukcemi dohromady prošlo?

Odhadem to bylo kolem 40 tisíc položek, dalších zhruba 60 tisíc předmětů jsme prodali v komisním prodeji. To je úctyhodné číslo a je za ním spousta důkladné odborné práce především našich znalců, jejichž rukama projde každičký kousek. Nemluvě o velkém množství předmětů, které se ve výsledku do prodejní nabídky nedostanou. 

Jak se v průběhu let změnilo zastoupení a chování zahraničních kupců?

Bavíme-li se výhradně o aukcích, tam máme klienty prakticky z celého světa. Nejpočetnější skupinu tvoří klienti ze Slovenska, Rakouska a Německa, avšak máme klienty také z Austrálie, Kanady, USA, Číny, a dokonce i z Jižní Ameriky. Těch ze zámoří v posledních letech hodně přibylo a je pro nás potěšující, že se v aukcích objevují opakovaně. Řekla bych, že naši zákazníci jsou velmi loajální. U zahraničních klientů dlouhodobě přetrvává zájem o kvalitní starožitnosti a dekorativní umělecké předměty. V tomto segmentu máme konstantně až kolem 40 % dražitelů ze světa, někdy i více. Záleží samozřejmě na kvalitě konkrétní nabídky a také na vývoji kurzu, který v některých obdobích hraje v náš neprospěch. Co mě ale speciálně těší, je už několik let stoupající zájem cizinců o české výtvarné umění. Toto je zcela nový trend a pro zdravý vývoj na našem trhu jej považuji za velmi důležitý. 

z první aukce Křehká síla skla, říjen 2015

Jaké máte zkušenosti z expertních dnů v regionech – mění se nějak složení lidí a zboží, se kterým se setkáváte?

Už dávno pryč jsou doby, kdy se zajímavé a kvalitní předměty objevovaly „na půdách“. Dnes si většina majitelů umění uvědomuje, že vlastní něco cennějšího, a takové předměty opečovávají. Chci tím říci, že případů, kdy majitel přichází a opravdu netuší, že měl desítky let doma za skříní obraz, který se pak prodá za několik milionů, je opravdu vzácně. Přesto se tam objevují zajímavá díla a regionální dny pro nás mají stále zásadní význam. Stejně tak klienti jsou vděční za to, že nemusejí cestovat až do Prahy a mohou s našimi experty pravidelně konzultovat optimální prodeje. Co se týká složení, stále více jsou mezi majiteli zastoupené mladší ročníky.

Jak se proměnil trh v segmentu starožitností a jakým směrem se podle vás bude dál vyvíjet?

Trh se starožitnostmi se za posledních 25 let změnil zásadně. Změnila se struktura nabízeného zboží, klientela, ale i způsob prodeje. Zatímco v 90. letech bylo v kurzu umělecké řemeslo 19. století a secese, dnes je zájem jednak o starší umění 16.–18. století a pak také o art deco a design 20. století. S tím souvisí i změna klientely. O staré umění se zajímají především movitější klienti střední a starší generace, o design naopak nastupující generace sběratelů. Proměnil se rovněž způsob prodeje. V minulosti byla téměř veškerá nabídka v kamenných obchodech, nyní je zcela běžnou záležitostí prodej on-line. U luxusních starožitností převládá prodej v aukčních domech, což je i náš případ. Byť tento segment nikdy nebude tak lukrativní jako výtvarné umění, pro náš aukční dům je velmi zajímavý a rozhodně u něj chceme zůstat. Domnívám se, že zájem o jedinečné a kvalitní starožitnosti v dalších letech poroste a poptávka tuzemských sběratelů se bude postupně orientovat více i na mezinárodní umění.

z předaukční výstavy sbírky děl Františka Muziky

V posledních letech se systematicky věnujete nabídce a propagaci českého ateliérového skla. Jak hodnotíte ohlas ze strany sběratelů, daří se pro sklo získávat nové sběratele?

Od začátku, co se uměleckému sklu věnujeme, jsme si kladli za cíl vybudovat sběratelskou základnu pro tento nový aukční segment i na domácí půdě. Daří se nám to a s trochou hrdosti mohu konstatovat, že rok od roku se okruh zájemců rozšiřuje. Ti, co „s námi začínali“, zůstávají a dnes jsou již pravidelnými dražiteli, a těch nových přibývá. Věřím, že díky tomu, jak kvalitní a různorodá je naše nabídka. Prvními dvěma ročníky projektu Křehká síla skla jsme si laťku nastavili vysoko. A přestože je to hodně zavazující, svým způsobem se nám již pracuje snáze právě díky velmi pozitivnímu ohlasu odborné i široké veřejnosti, a také samotných autorů i sběratelů.

Které dílo z těch, která v minulosti vašimi aukcemi prošla, byste ráda znovu získala do nabídky?

Takových byla celá řada. Skvostným objevem právě na regionálních dnech byl třeba olej Loď bláznů od Oskara Laskeho, který jsme nabízeli v aukci v roce 2003. Uvítala bych ho v nabídce nejen proto, že by dnes dosáhl podstatně vyšší ceny. To dílo jsem měla moc ráda, doslova mne okouzlilo. Ráda jsem ho prozkoumávala a nalézala v něm stále další a další postavičky a zobrazené bizarní výjevy. Skončil však v kvalitní sbírce, a proto je skvělé, že alespoň na krátkodobých výstavách může obohacovat i veřejnost. Naprosto exkluzivní byl také prodej úžasné kolekce dvanácti obrazů Františka Muziky. Šlo o výjimečnou aukci, komerčně hodně úspěšnou. V tomto případě to byla velmi náročná, ale zároveň krásná práce – jak na přípravě katalogu, tak při realizaci samotné výstavy a aukce. Možnost opětovného prodeje kolekce je však zcela hypotetická, jelikož obrazy skončily u různých majitelů, ale podobnou výzvu bychom si rádi zopakovali. 

Deset výjimečných děl z aukcí Dorothea (zde)