Ilja Jefimovič Repin: Burlak Kanin, 1870, olej na plátně, 55 × 35 cm,
vyv. cena: 1 300 000 Kč (+ 20% provize), Galerie Kodl 1. 12. 2019

"Co však jsou všechny romány a všechny historie proti této postavě!… Bože, jak nádherně má ovázanou hlavu hadrem, jak se mu vlasy stočily na šíji a hlavně, – ta barva jeho obličeje! (…) Ale ty oči, ty oči! Jaká hloubka pohledu pozdviženého k obočí, právě tak ubíhajícímu k čelu. A čelo – velké, moudré, inteligentní čelo; není to žádný prosťáček…" vzpomínal na své první setkání s portrétovaným s odstupem více než čtyřiceti let samotný umělec.

S praxí lidských tahačů lodí a vorů proti proudu řeky se Repin poprvé setkal v roce 1868 na Něvě při letním výletu se spolužáky z petrohradské akademie. Zachytit tento výjev se však rozhodl až o dva roky později, když s bratrem a několika přáteli odjeli na několik měsíců malovat do středního Povolží. Ve svých vzpomínkách, které sepsal v roce 1916, líčí, jak jej Kanin, o němž se mimo jiné dozvěděl, že býval knězem, fascinoval a jak mu trvalo několik týdnů, než jej přiměl, aby mu stál modelem: "Jdu vedle Kanina a nespouštím z něho oči. Stále více a více se mi líbí. Vášnivě jsem zamilován do každého jeho rysu a každého odstínu jehlo pleti i konopné košile. Jaké teplo vyzařuje z tohoto koloritu!" Kanin prý odmítal nechat se dát malovat v obavě o svou duši: "Poslouchejte tedy, co lidi říkají. Teď, říkají, tě namaluje a za rok přijdou pro tvoji duši s řetězem, spoutají ji a poženou ji, sluhu Božího k Antikristu… Co?"
 

Ilja Jefimovič Repin: Burlaci na Volze, 1870–73, olej na plátně, 131,5 × 281 cm, Ruské muzeum Petrohrad

Jedna z kapitol Repinových pamětí Daleké i blízké, které v roce 1953 vyšly i v českém překladu, se jmenuje přímo Kanin: "Tak jsem konečně dospěl k vyvrcholení této své burlacké epopeje, konečně jsem maloval studii podle Kanina! Byl to pro mne velký svátek. Přede mnou můj milovaný objekt – Kanin. Připevnil popruh k nákladní lodi, navlékl si ho přes prsa a zůstal stát se spuštěnýma rukama. Obecenstvo, svědků bylo nemnoho – jedině naši burlaci a leda ještě náhodní kolemjdoucí." Signatura obrazu prozrazuje přesné datum – 19. července 1870, starého juliánského kalendáře. Repin jej přirovnává k řeckému filozofovi sloužícímu jako otrok v domácnosti bohatého Římana: "A Kanin s hadrem na hlavě a záplatami, šitými jeho vlastní rukou a opět znovu protrženými, byl člověk vzbuzující velikou úctu: podobal se světci."

Po návratu do Petrohradu začala Repin malovat téměř třímetrové plátno Burlaci na Volze. Kanin je zde v první řadě, zapřený plnou vahou svého těla do tažného popruhu a hledící ven z obrazu, nikoli však přímo na diváka, ale kamsi za něj či mimo něj. Obraz byl poprvé vystaven na výroční výstavě akademie v roce 1873 a okamžitě vyvolal senzaci. Liberální část společnosti jej velebila jako realistické zpodobnění údělu ruských venkovanů – "Za krátký čas umělec uzrál a zmužněl … a představil se nyní s obrazem, kterému se sotva může vyrovnat mnohé z toho, co bylo do nynějška ruským umění vytvořeno. Pan Repin je realista jako Gogol a stejně hluboce národní jako on," hodnotil obraz přední umělecký kritik V. V. Stasov. Konzervativní kruhy obraz odsuzovaly jako urážlivý a poukazovaly na skutečnost, že praxe lidských tahačů lodí je již na ústupu, neboť jejich práci rychle přebírají parníky. Obraz byl oceněn Lebrunovou medailí za výraz a následně poslán na Světovou výstavu do Vídně, kde rovněž vzbudil značnou pozornost a získal bronzovou medaili Za umění. Ještě ani ne devětadvacetiletý malíř získala tříleté stipendium do Paříže, kam odcestoval s manželkou i malou dcerkou přes Vídeň a Itálii.
 

Ilja Jefimovič Repin: Podobizna otce, 1881, olej na plátně,
74 × 55 cm, cena: 4 920 000 Kč, Galerie Kodl 26. 5. 2019

Poněkud stranou vášnivých polemik, které obraz vyvolal, zůstalo, že obraz vznikl na objednávku mladšího syna cara Alexandra II., velkoknížete Vladimíra Alexandroviče. Repin vzpomíná, že po návratu z Povolží vystavil své kresby a malířské skici v zasedací síni akademie, kam si je přišel prohlídnotu třiadvacetiletý velkokníže, který byl krátce předtím jmenovám viceprezidentem školy: "Naznačil mi rukou, abych přistoupil blíže a začal se docela podrobně vyptávat zvlášť na skici. Především ukázal na moji první skicu Burlaci k zamýšlenému obrazu – Na této skice nyní pracujte pro mne. (…) Řekl jsem velkoknížeti, že jsem více toužil po tom a připravoval se zabývat se Bouří na Volze, podle této skici, – ukázal jsem na největší plátno. – Dobře, – řekl velkokníže, – dělejte i to pro mne…" Obraz později visel v kulečníkovém pokoji velkoknížete a Repin pobaveně uvádí, že si mu kníže stěžoval, že zeď je věčně prázdná, neboť je obraz stále žádán na různé evropské výstavy.

Jak a kdy se Kaninův portrét dostal do Prahy není úplně jasné. Podle údajů v aukčním katalogu pochází z pozůstalosti českého diplomata a překladatele z Ruštiny Emiliána Millera, který od roku 1929 působil ve Finsku a který měl ve své sbírce vícero děl ruského malířství. I když obraz patrně nebyl nikdy vystaven, je opakovaně zmiňován v literatuře. Pod číslem 332 je uveden v katalogu ruských uměleckých děl v českých sbírkách, který připravil Vladimír Fiala a který vyšel rusky v roce 1974 v tehdejším Leningradu, a je na něj odkazováno i v malířově monografii vydané v roce 1985 v Odeonu. Stejnou provenienci jako podobizna Kanina měl i Repinův portrét otce z roku 1881, který Galerie Kodl úspěšně vydražila v květnu. Na nadcházející aukci bude z Millerovy sbírky nabízena ještě Repinova dílčí skica Ikony k procesí z roku 1878 a přípravná studie k nejslavnějšímu obrazu Ivana Ivanoviče Šiškina Jitro v borovém lese z roku 1889. Jestli nějaké dílo ruského malířství 19. století co do známosti může konkurovat Repinovým Burlakům, je to právě Šiškinova trojice medvíďat hrajících si v lese.
 

Ivan Ivanovič Šiškin: Jitro v borovém lese, 1889, olej na plátně, 30,5 × 42,5 cm,
vyvolávací cena: 1 900 000 Kč (+ 20% provize), Galerie Kodl 1. 12. 2019

Finální verze obrazu se nachází v Treťjakovské galerii a jeho reprodukce se objevuje na obalu populárních čokoládových sušenek a bonbónů Neohrabané medvídě (Miška kosolapy).

Repinův cenový rekord na českém trhu drží portrét malířovy partnerky Natalie Nordmanové, který se před šesti lety na aukci Dorothea prodal za téměř 7,5 milionu korun. Zmiňovaný portrét otce Galerie Kodl letos vydražila za 4,9 milionu korun. Malířovo celosvětové aukční maximum má hodnotu 4,5 milionu liber (134 milionů korun). Za tuto cenu byl v červnu 2011 v Londýně vydražen Repinův stěžejní obraz z doby jeho pařížského pobytu, dvoumetrové plátno Pařížská kavárna z roku 1875. Vyvolávací cena Burlaka Kanina je stanovena na motivačních 1,3 milionu korun (+ 20% provize). I když jde o poměrně komorní formát, bylo by překvapením, kdyby zůstalo jen u minimálního podání. Jde v mnoha směrech o výjimečné dílo a je škoda, že patrně zmizí do zahraniční sbírky. U příležitosti letošního 175. výročí Repinova narození připravily Treťjakovská galerie v Moskvě a Ruské muzeum v Petrohradu malířovu velkou retrospektivu, která má příští rok ještě putovat do Paříže a do Finska.