Nový investiční fond umění cílí na výnos 10 procent ročně
12. prosince 2023
Text Mečkovský Robert | Datum 10.06.2013
Portrét slečny Schückové od Rudolfa Kremličky se v aukci objevil již jednou před pár měsíci, zůstal však překvapivě nevydražen. Překvapivě proto, že jde o jeden z nejlepších a nejznámějších Kremličkových portrétů, respektive o jeho nově objevenou variantu.
Umělecké curriculum Rudolfa Kremličky (1886–1932) netřeba podrobněji připomínat. Od jeho poslední velké výstavy uplynulo sedm let a k dispozici je malířova obsáhlá monografie, kterou právě ke zmíněné výstavě připravil Karel Srp. Kremlička je znám zejména svými obrazy koupajících se žen a dívek, důležitou roli v jeho tvorbě však hrála také krajina a portrétní malba. V obojím dosáhl tvůrčího vrcholu v pozdním období své tvorby počínajícím poslední čtvrtinou 20. let.
Podobně jako se v souvislosti se dvěma cestami do Itálie proměňuje Kremličkovo chápání krajiny, dochází v roce 1927 ke zlomu v jeho portrétní malbě. Vyzrálý malíř se stal více otevřeným bezprostředním smyslovým podnětům a zároveň přijímal inspiraci z pařížské postfauvistické tradice. Klíčovým dílem charakterizujícím tuto proměnu byla právě podobizna slečny Schückové. Malba zachycuje dospívající dívku sedící uvolněně na zelené pohovce. Kolem krku má červený šátek a je oděna do jednoduchých šatů v odstínech červené a růžové. V pozadí upoutá svou pestrou barevností volně ložený polštář s akcenty modré, růžové a červené. Nabízený obraz je autorskou variantou často vystavované a reprodukované malby, která je dnes v majetku Galerie moderního umění v Hradci Králové. Tato skutečnost odpovídá autorovu zvyku vytvářet pro jeden portrét množství studií a verzí, které jsou si často velmi blízké.
Vystavení této podobizny na podzimní výstavě Mánesu roku 1927 způsobilo nebývalý rozruch v kruzích umělecké kritiky, která dílo nepřijala. Autorovi byl vytýkán kompromis, v němž vychází vstříc aktuálnímu vkusu středostavovských vrstev. Kladného hodnocení se malíři dostalo pouze od mladé generace sdružené kolem Devětsilu a nejmladších členů Mánesu odmítajících dobovou postkubistickou malbu. Je zřejmé, že se Kremlička v tomto období snažil prosadit nová estetická hlediska, která byla přístupná i širšímu publiku tehdejší vyšší společnosti. Portrétní malbě se věnoval již od první světové války, nicméně teprve koncem 20. let pro něj začaly podobizny tvořit podstatnou součást tvorby, jíž si mimo jiné vydělával na živobytí.
Mezi Kremličkovy příznivce a obdivovatele patřili mnozí představitelé nové společenské smetánky: ředitelé bank a spořitelen, továrníci, ministři vlády, právníci a advokáti. Objednávky však přijímal nejen od soukromých osob, ale i od státních institucí. Navzdory tomu, že šlo o práci na zakázku, hlásil se Kremlička ke své portrétní tvorbě jako k autonomním dílům. Nevnímal je jako vedlejší produkt své činnosti, ale jako integrální součást celkové tvorby. Dokladem toho je, že podobizny vystavoval nejen na svých samostatných výstavách, ale zasílal je i na výstavy členské. Charakteristická je také péče, kterou portrétům věnoval při vytváření velkého počtu studií a autorských variant. Šlo o plnohodnotnou součást tvorby, rovnoprávnou se všemi ostatními oblastmi jeho malířského projevu.
Výjimečnost portrétu slečny Schückové, který je obratem v dosavadní umělcově práci, potvrzuje i Karel Srp: „Kremlička zde vytvořil jeden z nejmodernějších portrétů 20. let, jak pokud jde o celkovou kompozici, tak o barevné a malířské řešení obrazu, založené na výrazném kontrastu červení a zelení. Již samotné usazení postavy do interiéru není v tehdejším malířství nijak běžné a vyžadovalo značnou odvahu.“ V následujících několika letech se malíř pokoušel překonat rozpor, který tato malba vyvolala. V dalších podobiznách usiluje o srozumitelnost směrem k objednavateli spojenou s respektováním nároků tehdejší umělecké kritiky. Podobizna slečny Schückové tak zůstává v kontextu jeho díla jedinečnou prací bez možnosti bezprostředního srovnání s následující produkcí.
V uplynulých letech se na českém aukčním trhu objevilo několik Kremličkových podobizen. Jejich osud ilustruje všeobecně sdílenou zkušenost obchodníků s uměním, že adekvátně prodat portrétní malbu není nic jednoduchého, byť se jedná o autonomní malířská díla s vlastní uměleckou hodnotou. Příkladem může být opakovaně nabízený portrét Jana Krčmáře nebo neidentifikované „dámy v červeném“. Naopak k tržním úspěchům můžeme počítat prodej podobizny paní Stockarové za 600 tisíc korun a studie k tomuto obrazu za 456 tisíc korun, obojí již v roce 2007. Jen na okraj dodejme, že Kremličkův aukční rekord za obraz Tři ženy v lázni má hodnotu téměř 6,4 milionu korun (ceny jsou uváděny včetně provize).
Obraz slečny Schückové se na trhu poprvé objevil na podzim minulého roku, kdy však o něj při ceně 1,14 milionu korun nikdo neprojevil zájem (zde). Na nadcházející aukci společnosti Arthouse Hejtmánek bude startován z ceny o téměř třetinu nižší. Bylo by s podivem, kdyby tak významné dílo nenašlo za těchto okolností nového majitele.
V Česku vznikl další investiční fond, který bude zhodnocovat prostředky investorů nákupem a prodejem uměleckých děl. Fond Collectiv Art OPF se zaměří převážně na české autory klasické moderny a poválečného umění. Nakupovat bude i díla mladých umělců....
12. prosince 2023Milionových obrazů má Jindřich Štyrský na svém kontě již přes čtyři desítky, počítáno v českých korunách. V eurech však ještě žádný. Tuto situaci může zásadním způsobem změnit první prosincová středa, kdy se bude dražit autorovo vrcholně surrealistic...
5. prosince 2023O Karlovi Černém bylo v prvním pololetí letošního roku na aukcích hodně slyšet. Nyní se na trh dostává plátno patřící k nejmonumentálnějším autorovým dílům, které kdy byly draženy v aukci. O Karlův most se začne bojovat na 4,5 milionu korun bez provi...
23. listopadu 202312. prosince 2023
5. prosince 2023
23. listopadu 2023
16. června 2014
8. ledna 2014
15. července 2013
18. června 2021
1. června 2021
18. prosince 2020