Henri Rousseau: Já, portrét - krajina, 1890, olej na plátně, 146 x 114,
Národní galerie v Praze

 

V květnu roku 1923 byla v Obecním domě Pražanům představena výstava Francouzské umění 19. a 20. století, kterou pořádal spolek Mánes a která se stala jednou z klíčových událostí naší kulturní historie meziválečného období. Tímto počinem, zaštítěným mnoha osobnostmi z politické sféry, včetně prezidenta Masaryka a ministra zahraničí Beneše, vyvrcholila dosavadní historie intenzivně budovaných výstavních kontaktů s francouzským uměleckým prostředím. Ta započala  v prvních letech století představením Augusta Rodina a jeho díla v Českých zemích.

Z dalších podobných setkání připomeňme výstavu francouzských impresionistů v roce 1907 prezentující návštěvníkům 156 uměleckých děl (z nichž většina byla na prodej) v rámci 23. výstavy Mánesa. O dva roky později pak mohli naši sběratelé vybírat z desítek soch a kreseb Antoina Bourdella, který svou pražskou výstavu osobně zahajoval. Příkladem drobnějších popřevratových událostí je prodejní přehlídka 36 obrazů Pabla Picassa z let 1906–1921 uspořádaná Mánesem v září roku 1922. Uvedené příklady dobře dokumentují snahu české umělecké scény o co největší sblížení s francouzskou výtvarnou kulturou, v níž dle dobového vnímání vrcholil vývoj současného světového umění.

Francouzské umění
19. a 20. století,
titulní strana výstavního katalogu

Vedle kulturních vazeb pojilo mladé Československo s Francouzskou republikou i zásadní spojenectví politické. Projekt nového středoevropského státu byl nemyslitelný bez zásadní podpory této kontinentální mocnosti, která se snažila na východě vybudovat geopolitické prostředí oslabující pozici jejího největšího rivala, Německa. Dokladem této závislosti může být mimo jiné skutečnost, že československá armáda měla až do roku 1925 velení sestavené z francouzských důstojníků.

Na uvedené výstavě roku 1923 bylo možné zhlédnout celkem 321 obrazů a 68 soch předních autorů 19. a 20. století. Zastoupeni byli J. L. David, J. D. Ingres, E. Delacroix, C. Corot, J. F. Millet, H. Daumier, G. Courbet, E. Manet, C. Monet, C. Pissaro, A. Sisley, E. Degas, Toulouse - Lautrec, A. Renoir, P. Cézane, P. Signac, P. Gaugin, V. van Gogh, H. Matisse, M. Vlamic, H. Rousseau, P. Picasso, G. Braque, A. Dérain, F. Léger, A. Modigliani, M. Utrillo, A. Rodin, A. Maillol a další. Podobně jako na většině ostatních výstav, byla i zde prezentovaná díla nabízena k prodeji.

V závěru předmluvy ke katalogu se uvádí: "Kolekce francouzské plastiky, jsouc pořízena v odlitcích a již zakoupena, v Praze zůstane. Kéž lze to říci i o řadě obrazů!" Tato drobná zmínka nás odkazuje k úsilí části domácí kulturní komunity o získání reprezentativního souboru francouzského moderního umění. Nikdo z kulturní veřejnosti, ani pořadatelé výstavy však až do doby jejího otevření netušili, že se tyto touhy záhy vyplní, a to ve zcela neočekávané míře. K pochopení dalšího vývoje si však musíme objasnit některé peripetie tehdejší zahraniční politiky.

Ve dnech přípravy výstavy jednal československý stát se svým francouzským spojencem o citlivé otázce obnovení nedávno vypovězené bilaterární obchodní smlouvy. Nervózní atmosféru posiloval vývoj v Porúří a hyperinflace německé marky. Druhou neuralgickou událostí těch dní se stala takzvaná Fochiáda, tedy aféra spojená s protestem zradikalizovaných levicových studentů proti návštěvě francouzského maršála Ferdinanda Foche, který se koncem války zásadním způsobem podílel na vytvoření příhodných podmínek pro vznik Československa. Existovalo tedy dost důvodů projevit francouzské straně maximální vstřícnost v zájmu zahlazení skandálu a nalezení optimální dohody v obchodní spolupráci.

Zřejmou reakcí na tuto situaci bylo tajné jednání vlády, kdy byla v den otevření výstavy schválena částka 5 milionů korun z mimorozpočtových zdrojů na nákup francouzského umění. Jak uvádí ve své monografii Francouzské moderní umění a česká politika v letech 1900–1939 Nikolaj Savický, za tuto částku mohl československý stát pořídit například letku 20 nových stíhaček Arco A18, nebo za ni mohlo být postaveno několik desítek reprezentativních rodinných domů.

Neprodleně po tomto rozhodnutí vycestovala do Francie nákupní komise ve složení K. B. Mádl, V. V. Štech, Antonín Matějček, Vincenc Kramář, Emil Filla, Max Švabinský, Jan Štursa a Otakar Novotný, která měla vytipovat další akvizice mimo samotný vystavovaný soubor. Během jednoho měsíce byla díla z Francie v Praze a byla o ně rozšířena i výstava včetně dotisku aktualizovaného katalogu.

Mimo uvedený nákup více než 100 děl, tvořících základ dnešní sbírky francouzského umění v NG, koupil Vincenc Kramář, jenž stál v čele státní obrazárny, z prostředků starší mimořádné dotace tři další významná plátna, která díky konzervativnímu smýšlení ostatních členů nákupní komise nebylo možné získat standardní cestou. Jednalo se o Picassovy malby Sedící akt (100 732,5 Kč) a Krajina (8 058,6 Kč). Třetím plátnem byl Autoportrét Henriho Rousseaua za částku 313 390 Kč. Kramář tímto krokem zcela jasně překročil své kompetence, když z prostředků určených pro nákup prací vytvořených před rokem 1800 zakoupil díla moderního umění. Tato svévole však nebyla nijak potrestána, protože nikdo neměl zájem na dalším skandálu s francouzskou stranou.

Rousseauův autoportrét byl zakoupen prostřednictvím galerie Percier od malíře a literáta ruského původu Sergeje Jastrebzova, zvaného Férat, z Apollinairova okruhu. Po převozu do Čech chyběla k vystavení díla ještě dlouho odvaha i politická vůle. Obraz byl veřejnosti zpřístupněn teprve roku 1929. I tak šlo po Moskvě o teprve druhé Rousseauovo dílo v Evropě vystavované státní institucí (více o ne/vystavení obrazu v Art+Antiques).

Obchodní smlouva mezi Československem a Francií byla podepsána 17. srpna 1923 v Paříži.