Hledám věčné gesto, které najde obdiv i za sto let
29. ledna 2024
Text Skřivánek Jan | Datum 26.11.2018
Zatímco v zahraničí panuje mezi galeriemi a aukčními síněmi velká nevraživost, řada českých subjektů kombinuje obě formy prodeje. Mezi výrazné hráče zejména v segmentu starožitností patří Starožitnosti – Galerie Ustar s prodejnami v Olomouci a v Praze. Nejbližší aukci galerie pořádá ve čtvrtek 29. listopadu v Praze.
|
|
Máte zkušenosti s kamenným obchodem i s aukcemi, jak se tyto dva segmenty trhu liší? Co je lepší prodávat privátně a co přes aukce?
Hlavní rozdíl mezi přímým a aukčním prodejem spatřuji v způsobu komunikace se zákazníkem a ve stylu prezentace zboží. Každý zmiňovaný segment má řadu svých příznivců i odpůrců. Naše galerie navštěvují tři typy klientů. První část zákazníků, má ráda impulzivní, rychlé nákupy a dává přednost osobnímu kontaktu s prodejcem. Druhá část klientů zásadně nakupuje na aukcích. Tito lidé většinou chtějí mít dostatek času na promyšlení nákupu a většina z nich miluje adrenalinový zážitek z aukce. A ta třetí část zákazníků se zajímá o konkrétní zboží a je jim jedno jakým způsobem ho koupí.
Přes aukce doporučuji prodávat předměty, u kterých je majitel ochoten cenově riskovat a lze u nich předpokládat, že o ně projeví zájem větší počet dražitelů. Přes aukci podle mého názoru můžete dobře prodat kvalitní obrazy a mimořádné starožitnosti. Ovšem ne vždy dosáhnete očekávaných výsledků. Na aukcích často nakupují i galeristé a obchodníci, kteří se snaží vydražit aukční zboží za přijatelnou cenu a teprve potom tyto předměty prodávají konečnému zákazníkovi. Pokud jste tedy dobře informován a znáte hodnotu svého předmětu, je vzhledem k výši aukčních poplatkům často výhodnější prodávat v komisním prodeji nebo přímo za hotové peníze na ruku. V privátním prodeji se často dosahuje nejvyšších prodejních cen.
Před tím než jste otevřeli obchod v Praze, jste řadu let působili v Olomouci. Liší se nějak klientela v obou městech?
Velký rozdíl mezi olomouckou a pražskou klientelou podle mého názoru není. Pouze v Praze se pohybuje více lidí ze zahraničí a lidé se zde rychleji rozhodují. Obchod s uměním je hodně založený na důvěře, a pokud podnikáte v jednom místě dlouhodobě, tak máte možnost si vytvořit klientelu, s kterou můžete udržovat bližší přátelský vztah. Jelikož déle působíme v Olomouci, větší část naších stálých zákazníků pochází z Moravy, ale i ti jezdí do Prahy poměrně často a navštěvují naši galerii v Rytířské ulici.
V posledních letech pozorujeme pokles zájmu o starožitný nábytek. Věříte, že se jedná jen o dočasný výkyv, nebo jde o nevratný důsledek proměny životního stylu?
Dost často slýchávám od starších kolegů, že to už nikdy nebude jako dřív, a že mladí lidé nemají o starožitný nábytek zájem. Jistě je to i tím, že se dost radikálně změnil životní styl. Problém také vidím v tom, že se všechno zdražuje a i proto se zvýšily ceny restaurátorských prací. Už dnes je restaurování tak finančně náročné, že cena za kvalitní opravu běžného nábytku je mnohdy vyšší než hodnota samotného předmětu. Myslím si, že u nerestaurovaného běžného nábytku ceny výrazně neporostou, ale jsem přesvědčen, že kvalitní a výjimečné kusy půjdou časem cenově nahoru a opět si najdou své klienty.
Jak chápete současné ceny starých mistrů, jsou podhodnocení, nebo bude současný trend pokračovat a ze starého umění bude v budoucnu prodejných jen několik málo jmen, zatímco ostatní budou cenově dál stagnovat či dokonce klesat?
Já považuji tuto situaci za velkou příležitost. Už několik let máme možnost nakupovat kvalitní a někdy i naprosto špičková díla starých mistrů za velmi přijatelné ceny. Na trh se výjimečně dostávají i několik generací budované sbírky či dokonce staletí budované šlechtické rodové galerie. Je pouze otázkou času, kdy se tato situace změní, a my budeme na tyto časy jen vzpomínat. Kvalitního starého umění je oproti modernímu a současnému pouze malé omezené množství a tato díla mají historicky danou hodnotu a nyní velký investiční potenciál. Jsem přesvědčen, že kvalitní a významná díla starých mistru budou znovu celosvětově velmi žádaná. U méně zdařilých starých uměleckých děl bude o ceně hodně rozhodovat jejich stav a dekorativnost.
Loni jste představili unikátní barokní hodiny vyrobené hodinářem Ludvíka XV. (více zde). V aukci se za požadovaných 55 milionů neprodaly, jaký je jejich osud dnes a posunuli jste se nějak v širším uznání jejich atribuce?
O tyto jedinečné hodiny projevilo zájem již několik klientů, s kterými jsme stále v kontaktu, a to se o těchto hodinách ve světě teprve začíná mluvit. Máme obrovskou výhodu, že tento unikát máme možnost nabízet dlouhodobě a můžeme si počkat na zajímavou nabídku. V náš prospěch hraje i fakt, že na světových trzích stále rychleji rostou ceny unikátního zboží.
Atribuci, historii a provenienci k hodinám máme skvěle doloženou a přední světový odborníci na francouzské hodiny ji uznávají. Hodiny budou publikovány v připravované anglické knize o nejlepších hodinách na světě, jejíž vydání podporuje mimo jiné i aukční společnost Bonhams. Začátkem tohoto roku nás kontaktoval prezident italské hodinářské asociace, který o hodinách napsal rozsáhlý článek v italštině. Na možnost prodeje se dotazoval mimo jiné i bývalý ředitel ženevského Patek Philippe Musea a další privátní muzea ze Severní Ameriky.
K hodinám jsme dodatečně dohledali velmi zajímavé doplňující informace. Například ve vídeňském archivu rodiny Kinských jsme vybádali, že jedním z majitelů těchto hodin byl i Karel VIII. kníže Kinský (1858–1919). Zmiňovaný archív nám také potvrdil, že tyto starožitné francouzské konzolové hodiny Le Roy A Paris byly součástí vídeňského Paláce DAUN-KINSKY už v roce 1877. Vyhledali jsme i to, že tyto hodiny jsou zaznamenány v inventárním soupise z roku 1909 a v dalším soupise z roku 1877.
Zmiňované hodiny jste původně získali na aukci v Rakousku. Nakolik je to standardní situace, jak moc je trh se starožitnostmi globalizovaný? Je ČR spíše dovozní, nebo vývozní zemí?
Dnes je naprosto běžné, že sběratelé a obchodníci nakupují po celém světě. I já sleduji zahraniční aukční nabídky a to, že se nám podařilo koupit zmiňované hodiny z dílny hodináře Juliena Le Roye na aukci v Rakousku, považuji za úžasnou věc a náš nejlepší životní nákup. V této aukci se nám podařilo objevit pozapomenutý světový unikát. Myslím si, že jsme měli při této dražbě obrovské štěstí a ostatní dražitelé slepě důvěřovali katalogovému popisu tohoto předmětu. Domnívám se, že pokud by bylo u těchto hodin uvedeno vše tak, jak mělo být, nikdy by se tyto hodiny nevydražily za takovou částku.
Sortiment starožitnosti a umění je velmi široký a obsáhlý a i v aukcích nabídkách nastávají situace, že experti aukčních domů neúmyslně předmět špatně popíší nebo určí a někdo ze zákazníku si toho všimne a následně aukční položku vydraží za zlomek její skutečné hodnoty.
Už několik let sleduji, že se do ČR dováží hodně špičkového umění a starožitností. Čeští sběratelé a investoři jsou vysoce sofistikovaní, nakupují v zahraničí vše co je kvalitní a následně obohacují své sbírky o úžasné předměty. Zajisté se z České republiky i dost předmětů vyváží, ale podle mého názoru převažuje dovoz kvalitních předmětů nad vývozem běžného zboží.
Obchodu s uměním a starožitnostmi se věnuje i váš otec. Shodnete s v tom, co vás zajímá a přijde vám perspektivní? A jak vlastně takováto dvougenerační firma funguje, jaké to má úskalí a výhody?
Naše rodinná firma funguje z mého pohledu velmi dobře. S otcem a mým bratrem podnikáme společně a skvěle si rozumíme. Podstatné nákupy spolu většinou konzultuje. Nakupuje umělecká díla a starožitnosti, které se nám líbí nebo jsou výjimečná, jsou v dobrém stavu a považujeme je za kvalitní a vzhledově atraktivní. Na takovéto zboží se časem vždy najde dobrý kupec a toto zboží vám často zaručí to, že čím déle ho vlastníte, tím více na následném prodeji vyděláte.
Naše dvougenerační rodinná firma je řízena standartním způsobem, každý z nás má ve firmě svoji funkci a navzájem si pomáháme. Pokud se v rodině dokážete dohodnout mezi sebou, tak tato forma podnikání z mého pohledu nemá významná úskalí. Mezi velké výhody rodinného podnikání řadím to, že se na sebe můžeme spolehnout.
Wenzel Schönberger: Regulátor s ročním chodem, Vídeň 1858,
Grahamův kotvový krok, rubínové šatony a palety, krycí
fazetová skla, 365-ti denní chod, rozměry 214 x 44 x 24 cm,
vyvolávací cena: 1 800 000 Kč (+ 20% provize),
Galerie Ustar 29. 11. 2018
Pavel Urban (*1985) vystudoval ekonomiku a management, od svých osmnácti let však působí v rodinném starožitnictví, které v 90. letech založil v Olomouci jeho otec. Starožitnosti – Galerie Ustar pořádají aukce od roku 2013. Ta nejbližší se uskuteční ve čtvrtek 29. listopadu. Barokní hodiny, které podle Urbana vytvořil slavný pařížský hodináře Juliena Le Roye, pocházejí z vídeňského paláce Kinských a hrabě Štěpán Vilém Kinský byl v letech 1729 až 1732 rakouským velvyslancem u pařížského dvora. www.ustar.cz
Rozhovor ve zkrácené formě vyšel v říjnovém čísle Sběratelských novin.
Rozhovor se sběratelem Jaroslavem Pulicarem
Jaroslav Pulicar je známým fotografem, který se rovněž rád obklopuje uměním. Od roku 2009 proto provozuje Galerii 34, která se nachází přímo v jeho brněnském bytě. Byt/galerie, kde prezentuje další fotografy, je přístupná během vernisáže a po domluvě...
29. ledna 2024Rozhovor se sběratelem Daliborem Jandou
Numismatice se zpěvák Dalibor Janda věnuje již řadu let. Ve své sbírce má mimo jiné řadu střeleckých medailí a mincí. V loňském roce dokonce vydal publikaci o rakouských stříbrných střeleckých medailích a mincích. „Neustále mi vadilo, že neexistuje k...
4. ledna 2024Rozhovor se sběratelem Robertem Runtákem
Sběratel Robert Runták už shromáždil na 2500 děl od pěti set převážně českých a slovenských umělců. Zaměřuje se hlavně na mladé současné autory. V roce 2019 otevřel multifunkční kulturní centrum Telegraph v kompletně zrekonstruované budově poblíž olo...
13. prosince 202329. ledna 2024
13. prosince 2023
18. prosince 2020
2. prosince 2020
13. května 2017
5. února 2024
23. ledna 2024
2. ledna 2024