Antonín Hudeček: Vazačky klasů, 1896,
syntonos na kartonu, 70 x 105 cm,
Galerie Kodl 28. 5. 2023,
vyvolávací cena: 1 200 000 Kč (+ 20% provize)

Pojem syntonos se v odborné literatuře neskloňuje systematicky příliš dlouho. Nejedná se však o techniku, jak by se mohlo podle zažitého způsobu používání slova zdát, ale původně o konkrétní značku vodou ředitelných temperových barev – Syntonos­farben –, k jejichž výrobě získal roku 1893 patent mnichovský malíř Wilhelm Beckmann.

S barvami se pokoušel prosadit i ve Velké Británii, ale příliš se mu to nepovedlo. Barvy tak byly populární v Německu a právě v Čechách. Období jejich používání však trvalo jen zhruba jedno desetiletí kolem přelomu století. Pak byla jejich výroba za nepříliš jasných okolností, zastavena. Kromě Antonína Slavíčka si je oblíbil právě Antonín Hudeček a žáci Mařákovy krajinářské speciálky, především Otakar Lebeda, Jan Honsa, Stanislav Lolek, Bohuslav Dvořák či Jaroslav Panuška. Do výuky obstaral Syntonosfarben pro malbu v plenéru Julius Mařák a je možné, že některé z jeho maleb vznikly výhradně touto technikou, nejsou však doposud uspokojivě prozkoumány.

Antonín Hudeček: Děvčátko v bílém, 1897,
syntonos na kartonu, 51 x 66 cm,
Galerie Arcimboldo 11. 12. 2010,
cena: 516 000 Kč

Malba syntonosem v českém prostředí byla podrobena systematickému vědeckému zkoumání až před několika lety díky historikům umění Marcelu Fišerovi, Michaelu Zachařovi a restaurátorce Národní galerie Haně Bilavčíkové. Jeho vyvrcholením byla výstava v Galerii výtvarného umění v Chebu Syntonos a plenérová krajinomalba přelomu 19. a 20. století na podzim 2016. Výzkum přinesl řadu nových zjištění a také nově identifikoval malby dříve označované za tempery nebo kombinovanou techniku. Důvodem vzniku těchto nových barev, kterých kromě Syntonosu existovala celá řada, byly nedostatky průmyslově vyráběných olejových tub, jejichž obsah podléhal rychle degradaci a ani jejich barevnost nebyla stálá. K tomu docházelo nejspíše v důsledku nevhodného olejového pojidla.

Ačkoli měly nové vodou ředitelné barvy nahradit ty olejové, od maleb olejem se vizuálně odlišovaly. Efekt hloubky, zářivosti barev a lesku oleje tedy nezpůsobovala ani tolik technika malby, jako fyzikální vlastnosti těchto barev. Šlo s nimi pracovat velmi variabilně, od nanášení v tenkých lazurách až po práci špachtlí. Bonus v podobě rychlého schnutí malby pak ocenili právě krajináři pracující v plenéru. Ti techniky někdy i kombinovali a syntonos používali i jako podmalbu oleje.

Se syntonosem přišel podle výzkumu již roku 1895 Antonín Slavíček a v roce 1896 techniku jistě používal i Antonín Hudeček. Podle Zachaře Hudeček syntonos přijal jako jeden z prvních a v roce 1897 na Okoři jím maloval téměř výhradně. Avšak poměrně brzy jej jako čistou techniku opustil a po přelomu století ho používal spíše jako podmalbu pod oleje, na rozdíl od Slavíčka, který čistý syntonos používal dále. Ačkoli Hudeček Mařákovým žákem přímo nebyl, s jeho školou udržoval úzký kontakt a po polovině 90. let 19. století, kdy prošel studii na pražské Akademii i školením v Mnichově, se pravidelně připojoval k jejich jarním malířským výjezdům do plenéru v okolí Okoře.

Antonín Hudeček: Odpočinek, 1897,
syntonos na kartonu, 50 x 66 cm,
Galerie Kodl 29. 11. 2015,
cena: 2 160 000 Kč

Hudeček je jedním z mála krajinářů, který se ve své tvorbě nevyhýbal figurálním námětům. V rané fázi jeho tvorby tvoří postavy integrální součást kompozic a neslouží pouze jako stafáž uprostřed krajinného výjevu. Člověk při odpočinku v zahradách, mezi květinami, při práci na polích nebo během koupání v řece byl jeho často variovaným námětem. Takový je i jeden z prvních Hudečkových syntonosů Vazačky klasů z roku 1896, který detailně zobrazuje ženu při práci s povříslem uprostřed obilného pole. Vzdálená dvojice ženy a muže v levé části obrazu už je spíše volněji nahozena.

Obrazů s příbuznými náměty najdeme u Hudečka více, jsou to například Sběračka klasů (1902, Národní galerie v Praze), Sběračka klásků (1899, Galerie Kodl), Vybírání brambor (1896) nebo Na poli (1899). Nabízený obraz byl součástí výstavy syntonosů v GAVU Cheb. V jeho katalogu figuruje pod číslem 51 a jako jeho zapůjčitel je zde uvedena Galerie Goltzova tvrz v Golčově Jeníkově.

Otakar Lebeda: Z Karlových Varů, 1898,
syntonos na kartonu, 49 x 64 cm,
European Arts 23. 5. 2021,
cena: 6 448 000 Kč

Hudečkovo okořské období, které trvalo několik let kolem roku 1900, výmluvně charakterizoval František Žákavec ve své stati ve Štencově sborníku Umění, kdy reflektoval Hudečkovu výstavu u příležitosti jeho 60. narozenin v roce 1932: „Krásné léto okořské vábilo na luka k potoku s jeho třpytným ‚moiré‘, kde pod stromy vše mokvá cezeným sluncem, jež hází svítivá ‚prasátka‘,  a kde koupající se kluci jsou plni zelených reflexů… Ti nazí hoši byli ještě vzpomínkou na figuralisty a vůbec v ranní periodě okořské zabrala nejednou v Hudečkové krajině značné místo figura, byť v pokojném, tichém postoji. Tu seděla v trávě venkovská dívka zamyšleně splétající kytky z lučního kvítí, tam shýbala se žena v žitném poli pro pokosené klasy, nebo žnec, veliký přes celý obraz, vracel se s kosou večer z práce. Vše již mělo týž čistě hudečkovský zvuk: kdežto okořský plen-air Slavíčkův, krevně zapálený, zněl již rázně do dur, ladil Hudeček, klidnějšího tepu krve, všechny své obrazy do moll.“

Že jde v případě čistých nebo převažujících syntonosů o poměrně vzácné malby, dokládá i jejich sporý výskyt na trhu. Vydraženo jich bylo v aukcích podle databáze ART+ doposud pouhých sedmnáct. Ty nejdražší jsou nepřekvapivě z ruky Antonína Slavíčka, v čele s jeho vrcholným obrazem Na lavičce z roku 1899, který se prodal v roce 2016 u Galerie Kodl za 18 milionů korun. Syntonosem Slavíček vytvořil o dva roky dříve i nádhernou malbu Léto, která patřila architektovi Janu Kotěrovi a v jehož majetku je vedena již v roce 1899. Slavíček v ní poprvé použil motiv polní cesty stoupající na horizont, typický výjev jeho vrcholných a pozdních prací. Obraz vydražil v roce 2021 Arthouse Hejtmánek za 12,4 milionu korun.

Syntonos používal i Otakar Lebeda přijatý pro svůj výjimečný talent ke studiu u Mařáka již ve svých patnácti letech. Rovněž v roce 2021 se v aukci objevil jeden z jeho karlovarských výjevů, kterých pořídil několik za pobytu ve městě u svého bratra. Okouzlen Paříží, z níž se právě vrátil, využil zářivých barev syntonosu pro vytvoření sugestivní slunečné nálady. Pařížským půvabem obdařený obraz Z Karlových Varů z roku 1898, který vydražily European Arts s pětinásobným nárůstem za 6,45 milionu korun, má svůj protějšek v tempeře Horní Sadová třída ve sbírkách Národní galerie v Praze (více také zde).

Antonín Slavíček: Na lavičce, 1899,
syntonos na kartonu, 66 x 79 cm,
Galerie Kodl 27. 11. 2016,
cena: 18 000 000 Kč

Co se týče syntonosů samotného Antonína Hudečka, v aukcích se jich objevilo několik. V kombinaci s lidskou figurou šlo o malbu Děvčátko v bílém z roku 1897 (Galerie Arcimboldo 2010, 516 tisíc korun) nebo Odpočinek ze stejného roku, který se ukázal v roce 2015 na společné aukci galerií Kodl a Vltavín (2,16 milionu korun). Oba obrazy byly prezentovány právě na výstavě v GAVU Cheb. Z čistě krajinných námětů to pak byl Potok na podzim z roku 1903, který loni v listopadu prošel aukcí Galerie Kodl s cenou 720 tisíc korun. Vazačky klasů v květnu Galerie Kodl nabídne s minimálním podáním 1,44 milionu korun včetně aukční přirážky.