Koupi obrazu Akce II (Vlna), stejně jako později malby Akce II (Vajíčko), zprostředkoval v loňském roce Arthouse Hejtmánek

 

 

Minulý rok se na trh, a vůbec po dlouhé době na veřejnost, podařilo dostat dva obrazy Akcí Mikuláše Medka z 50. let. Padly za ně zcela rekordní čátky, za Akci II (Vlna) v USA v přepočtu 24,5 milionu korun, za Akci II (Vajíčko) v Praze pak dokonce 57 milionů, překvapilo Vás to?

Upřímně řečeno, překvapilo. Vlastně už i to, že se obraz Akce II (Vlna) po tak dlouhé době objevil. Měli jsme k němu jen černobílou fotografii a vůbec jsme nevěděli, že postavy na něm mají modrou barvu. Modrá figura už je pak jen na tom druhém obraze s názvem Akce II (Vajíčko), který se objevil následně. Všechny Medkovy postavy, i v pozdějším období, jsou pouze červené. Zajímavé je, že modré figury, na rozdíl od těch červených, nemají ani ústa. Předpokládám, že k tomu měl Medek nějaký zvláštní důvod, co to znamená, ale bohužel nevíme.

Cena obou obrazů mě samozřejmě překvapila také. Do té doby se ty nejdražší Medkovy obrazy prodávaly okolo 10 milionů korun a vyvolávací ceny byly poměrně nízké. Myslím, že jsou to právě ty modré postavy a jejich unikátnost v rámci jeho díla, co cenu vyhnalo tak vysoko. Nepředpokládám, že by se teď ceny za jeho ostatní obrazy pohybovaly v těchto relacích.

 

 

Obě malby podle dostupných informací koupil Vladimír Železný. Je s Vámi v nějakém kontaktu? Prý by je měl zapůjčit na připravovanou výstavu...

Ano, pan Železný je jeden z největších sběratelů Medkových děl a jsem moc ráda, že tyto dva skončily právě u něj, protože vím, že to není finanční kalkul, ale opravdová sběratelská vášeň. Na výstavu nám zapůjčuje nejen tyto dvě nové akvizice, ale i velkou část své rozsáhlé sbírky Medka.

 

 

Podařilo se Vám o obrazech (nejen o těchto dvou) zjistit nějaké nové skutečnosti, o kterých jste neměli informace? Objeví se v chystaném soupisu děl?

Na soupisu děl pracujeme již asi šest let a za tu dobu se nám podařilo dohledat hodně věcí. Zejména ale díky dokumentaci, kterou pořizovala Emila (manželka MM, fotografka Emila Medková – pozn. red.). Díky ní známe u většiny děl původní majitele a místa jejich bydliště, což ve spojení s dnešními příležitostmi vyhledávání na internetu umožnilo dohledat jejich příbuzné, kteří obraz zdědili, nebo sbírky, kam odkázali své obrazy zahraniční umělci, kteří zemřeli bez potomků. Takto jsem třeba v Polsku, v Muzeu středního Pomořanska ve Słupsku, objevila obraz, který Mikuláš daroval poskému výtvarníkovi Mariánu Boguszovi, v Muzeu umění v São Paulu jsme zase našli malbu, kterou tam v 60. letech odvezl architekt Karel Filsak, když stavěl československou ambasádu. Palmer Museum of Art v Pennsylvanii zase vlastní jiný Medkův obraz, který tam daroval profesor Columbijské univerzity, William E. Harkins. Ten ho v roce 1963 zakoupil přímo v Medkově ateliéru. A takových případů je víc. Bohužel v zahraničí Mikuláše Medka většinou nikdo nezná, jeho obrazy leží v depozitářích a nikdo je nevystavuje. Když se objeví na zahraničních aukcích, jsou kupci také výhradně z Česka.

 

 

Modré figury bez úst se objevují pouze na obrazech Akce II (Vlna) a Akce I (Vajíčko)

 

 

Co nového ještě v soupisu najdeme? Bude k dispozici již s počátkem výstavy?

Snažíme se v něm zachytit souvislosti a vzpomínky mojí mámy, Medkovy dcery Evy. Ty často dávají obrazům ještě další, netušený rozměr. V neposlední řadě bude rozšířen o skici, dokumenty a dobové fotografie k jednotlivým dílům. Je třeba říci, že toto vše je možné jen díky tomu, že babička a později i máma pečlivě uchovávaly a spravovaly rozsáhlou pozůstalost, kde se všechny tyto informace dochovaly. Samozřejmě nás také zajímá, za jakých okolností majitelé obrazy získali, kvůli ochraně osobních údajů to ale zatím nemůžeme vždy použít. Pokud to ale jde, uvádíme původní majitele obrazů, což byli do velké míry z dnešního pohledu významné osobnosti kulturního a společenského života. K začátku výstavy však bohužel soupis ani připravovaná monografie nevyjde, ještě nemám pohromadě všechny texty od autorů. Nedokážu ani říci, kdy se tak stane, ale letos to určitě nebude. K výstavě nicméně připravujeme krásný katalog, který určitě stojí za to si pořídit.

 

 

Máte přehled, kolik je vlastně nyní obrazů MM v soukromých sbírkách a ve kterých? Jsou ještě obrazy, o kterých vůbec nevíte, kde se nacházejí?

Odhadem je v soukromých sbírkách zhruba polovina Medkových děl. Z velké části jsou to ještě původní majitelé nebo jejich potomci s velmi intenzivním vztahem k nim. Je i několik soukromých sběratelů v zahraničí, kteří mají více obrazů najednou, ještě z doby Medkova života.

V poslední době se prostřednictvím aukcí také dostalo hodně obrazů do současných českých soukromých sbírek. Privátní sběratele samozřejmě nemohu jmenovat, z galerií je to ale například Galerie Zlatá husa, COLLETT Prague / Munich, 8smička, Kunsthalle Praha, Museum Kampa, sbírka R2G Art Foundation či investiční fond Pro arte. Stále je ale poměrně dost obrazů, o kterých nevíme, kde skončily. Jednak jsou to malby, které Medek rozdal či prodal při svých pobytech v zahraničí, aniž bychom věděli komu, a potom ty, jejichž majitelé zemřeli bez potomků a nepodařilo se je dopátrat. To je třeba případ obrazu, který Medek daroval indickému designérovi Dashrathu Patelovi nebo dirigentce bostonského orchestru Sarah Caldwellové. Třeba ale časem někde vyplavou, podobně jako Akce II (Vlna).

 

 

Víte, zda nějaký z řady obrazů MM nabízených v poslední době na aukcích koupila některá z veřejných galerijních institucí?

Nemyslím si. Ale je otázka, zda je k tomu vůbec důvod. V českých galeriích je Medek poměrně dobře zastoupen, v 60. letech byli často v těchto institucích, hlavně mimo Prahu, velmi osvícení ředitelé, kteří více či méně oficiálně od Medka nakupovali. Ve většině regionálních galerií tak alespoň jedno jeho dílo mají. Poslední takovou akvizici, myslím, udělala v roce 1998 Galerie hlavního města Prahy, když zakoupila obraz od básnířky Jiřiny Haukové. Ta tak vykonala poslední vůli svého manžela, teoretika Jindřicha Chalupeckého, aby se Medkův Pokus o portrét J. CH. dostal do státních sbírek.

 

 

Instalace nástěnného panó Signály namalovaného v roce 1969 pro tranzitní restauraci letiště Praha-Ruzyně ve Veletržním paláci

 

 

Co byste dodala k retrospektivě, která se v Národní galerii otevře před polovinou měsíce?

Věřím, že výstava Mikuláše Medka bude příjemným překvapením nejen pro ty, kteří jeho dílo znají, ale i pro ty, kdo jeho obrazy uvidí poprvé. A to nejen kvůli dílům samotným, ale také díky velmi neobyčejné a inovativní instalaci Lukáše Machalického. Já osobně se těším zejména na část v Anežském klášteře, kam se podařilo zapůjčit Medkova díla z moravských kostelů. Tento prostor bude mít neopakovatelnou atmosféru. Ve Veletržním paláci zase bude k vidění rozměrné panó pro letiště v Ruzyni, které bylo po zrušení tranzitní haly umístěno do depozitáře Národní galerie a vzhledem k jeho rozměrům (více než 7 metrů na šířku a 3 na výšku – pozn. red.) bude vystaveno poprvé a zřejmě i naposled. Podobná situace je i s nástěnným obrazem pro reprezentační místnosti ČSA v Košicích, který byl v roce 2011 rozprodán po částech do soukromých sbírek, ale na výstavu se nám je všechny podařilo opět shromáždit.

Pevně také doufám, že současná situace kolem covidu nepovede k předčasnému uzavření výstavy jako tomu bylo v roce 2002 v Rudolfinu, kdy musela být expozice ukončena o měsíc dříve kvůli povodním.

 

Výstava Nahý v trní, jejímiž kurátory jsou Lenka Bydžovská a Karel Srp, bude v Národní galerii otevřena od pátku 11. září a trvat by měla do 10. ledna příštího roku.