Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová: Horizont,
tavené sklo, 85 x 108 cm, cena: 60 500 eur, Audhuyʼs 1. 4. 2015

Dvojice Libenský–Brychtová patří mezi nejdražší a nejvyhledávanější autory i na světovém trhu. Za částky převyšující v přepočtu milion korun byly vydraženy již dvě desítky jejich děl. Zatím naposled se tak stalo letos v dubnu, kdy se na aukci francouzské aukční síně Audhuy’s v Nancy prodaly plastiky Horizont a Oči pyramidy za 60 a 48 tisíc eur (1,6 a 1,3 milionu korun). Historické maximum drží monumentální sklobetonová vitráž Oheň a sklo I z let 1959–61, která měla být v září 2011 v Německu vydražena za 335 tisíc eur (8,3 milionu korun). Protějšková vitráž Oheň a sklo II však na téže aukci aukční síně Dr. Fischer v Heilbronnu zůstala neprodána. Obě desky o rozměrech 160 na 260 cm původně zdobily vstupní halu administrativní budovy podniku Jablonex v Jablonci nad Nisou. Na trh se dostaly na jaře 2011 po krachu podniku a rozprodeji jeho továrního areálu. Dnes jsou obě vitráže ve sbírce majitele sklářské společnosti Lasvit Leona Jakimiče a mají se stát jedním z centrálních kusů expozice chystaného muzea českého skla ZIBA v bývalé Živnobance na pražských Příkopech. V propagačních materiálech muzea se uvádí, že cena tohoto díla je dva miliony dolarů (40–48 milionů korun).

Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová: Prostor II, sklo kouřově šedé, tavené ve formě, broušené a leštěné, 83 x 78 cm, signováno Libenský Brychtová 1993, vyvolávací cena: 950 000 Kč (bez 20% aukční provize)

U takto velkých plastik samotná technologická náročnost téměř vylučuje výrobu neautorizovaných replik a padělků, starší kusy nicméně bývají ceněny výše než ty pozdější. Dobová praxe byla taková, že autoři zhotovovali nové odlitky průběžně, když původní prodali či se vyskytlo vícero zájemců. Na trhu se ale objevují i plastiky odlité až po smrti Stanislava Libenského, který zemřel v únoru 2002. To samo o sobě není problém, citelně však chybějí informace o rozsahu jednotlivých edic. Katya Heller, spolumajitelka newyorské Heller Gallery, která Libenského a Brychtovou ve Spojených státech víc než třicet let zastupuje, letos na jaře v americkém Art & Antiques vzpomínala, že požadavek na zpracování souborného katalogu a přesné číslování jednotlivých odlitků autoři v 90. letech vnímali téměř jako urážku. „Nikdy jsme neměli možnost pracovat svobodně, a tak se nenecháme svazovat nějakou evidencí,“ parafrázuje Heller jejich odpověď. Syn Jaroslavy Brychtové Jaroslav Zahradník vysvětluje, že ze strany autorů byla snaha dodržovat pravidlo pěti odlitků. „Pořadí v edici se na sochu nevyznačovalo, ale důležitá je datace. Buď je tam jen jedno datum – to znamená rok prvního zhotovení. Nebo dvě – tedy, kdy vznikl model a kdy byl odlit tento konkrétní kus,“ dodává.

Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová: Polibek, 1958–63, červenozelené opalizující sklo, tavené ve formě, částečně broušeno a leštěno, výška 16 cm, cena: 384 000 Kč, Sýpka 23. 2. 2014, sbírka Uměleckoprůmyslového musea v Praze

 

Komplikovanější je situace v případě menších a snáze reprodukovatelných prací, jako je slavný Polibek z roku 1958. Toto komorní dílo, které má na výšku sotva 16 cm, je jednou z prvních společných realizací Libenského a Brychtové zhotovených technikou tavení skla do formy. Odlitků existuje velké množství, různého stáří, barvy skloviny i kvality. Zatímco rané verze z přelomu 50. a 60. let stojí na kontrastu hladkých ploch a hrubého neopracovaného materiálu, pozdější odlitky tyto plastické a optické kvality postrádají. „Do budoucna snad nebude neužitečné ptát se po příčině akceptovatelnosti takové míry deformity, jaká postihla Polibek a jaká by u děl bronzových nebo sádrových nebyla nikdy přijatelná, a to ani ze strany sběratelů, natož znalců,“ napsal loni pro internetový časopis Československé sklo sběratel Jan Opela. Jaroslav Zahradník doplňuje, že autoři neměli kontrolu nad modelem a odlitky se v továrním provozu běžně vyráběly bez jejich souhlasu jako firemní suvenýr pro nejrůznější příležitosti.

V posledních čtyřech letech českými aukcemi prošlo již pět odlitků Polibku. Nejdráže se prodal hned ten první: V květnu 2012 byl na aukci aukčního domu Sýpka vydražen za 444 tisíc korun. Zatím asi nejkvalitnější verzi z počátku 60. let, navíc s potvrzenou proveniencí, nabídla stejná aukční síň loni v únoru. Za 384 tisíc korun ji do svých sbírek získalo pražské Uměleckoprůmyslové muzeum. Na světovém trhu se ceny Polibku pohybují od 5 do 22 tisíc eur (130–590 tisíc korun), přičemž v posledních pěti letech byl v Německu a Spojených státech nabízen sedmkrát. Bez kupce zůstaly jen dva odlitky.

Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová: Silueta města III, 1989, tavená plastika, částečně broušená a leštěná, 51 × 73 × 20 cm, cena: 1 320 000 Kč, Dorotheum 23. 11. 2013

Jedinými díly svým formátem srovnatelnými s Prostorem II draženými na českých aukcích byly v úvodu zmiňované Siluety města III z roku 1989 a T-Hlava, odlitek z roku 2010 podle modelu z roku 1997. Siluety města III byly poprvé nabízeny již v září 2008, s cenou 1,7 milionu korun však zůstaly na aukci společnosti Wox Art nevydraženy. Prodaly se až o pět let později na aukci Dorothea za sníženou vyvolávací cenu 1,32 milionu korun. Antickou přilbici připomínající T-Hlavu nabízela v listopadu 2010 společnost Prague Auctions, při ceně 700 tisíc korun ale kupce rovněž nenašla. Dražba Prostoru II bude startovat na částce 950 tisíc korun (bez aukční provize) a na překonání autorského rekordu tak bude potřeba aspoň tří příhozů. Vzhledem k významu díla, růstu cen poválečného umění v poslední době i speciálnímu formátu aukce by bylo překvapením, kdyby na rekord nedošlo.