Stanislav Libenský/Jaroslava Brychtová: soubor osmi reliéfů pro hotel Jalta (ryba) / 1957  
tavené sklo, 80 x 25 cm, vyvolávací cena: 800 000 Kč (bez provize)
Dorotheum Praha, 20. 10. 2016

Kromě toho, že pořádáte druhý ročník prodejní výstavy Křehká síla skla, jste letos v říjnu i partnery benefiční aukce Skleněné poklady Centra sklářského umění při huti František v Sázavě. Jak k této spolupráci došlo?

Společnost Dorotheum podporuje současné sklářské umění dlouhodobě. Mimo jiné jsme již 5 let partnerem Stanislav Libensky Award, která uděluje ceny mladým sklářským umělcům. Když nás oslovila sklářská huť František v Sázavě s žádostí o spolupráci, bylo jen logické, že jsme se připojili k projektu benefiční aukce Skleněné poklady.

Můžete nastínit koncepci obou těchto výstav spojených s aukcí? Jaké jsou jejich styčné body?

V aukcích Dorothea nabízíme díla jak nejslavnějších českých sklářů, práce střední generace i nejmladších sklářských designérů. Do dražeb se snažíme získat kvalitní kusy, které charakterizují jednotlivé etapy jejich tvorby. Například u Stanislava Libenského máme v aukci jeho ranou vázu Vyhnání z ráje z roku 1948 a zároveň monumentální tavenou plastiku Křížová hlava z roku 1988. Sklářská huť František má naprosto odlišnou strukturu nabízených děl. Huť pořádá pravidelné kurzy se sklářskými mistry, během kterých vznikají zajímavá a osobitá díla z rukou samotných sklářských mistrů i jejich žáků. Do aukce Skleněné poklady se pak vybírají nejzajímavější artefakty vzniklé v předchozím roce. Styčnými body mezi oběma výstavami jsou tak jednotliví skláři, například Martin Janecký nebo Jaromír Rybák, ale tím podobnost končí. V benefiční dražbě lze najít inspirativní a někdy i provokativní díla, zatímco aukce Dorothea se zaměřuje na reprezentativní průřez českým moderním sklářstvím.

Martin Janecký (nar. 1980):
Busta (detail), 2016
25 x 20 x 13 cm,
vyvolávací cena: 75 000 Kč
benefiční aukce Skleněné poklady,
13. 10. 2016

Jak se dnes prosazují žáci té nejstarší a nejslavnější sklářské generace (Libenský-Brychtová, Roubíčkovi, Václav Cigler apod.), tedy, dejme tomu, střední generace tvůrců? Daří se jí v zahraničí?

Střední generace sklářů se začala prosazovat v 80. a 90. letech, kdy české sklářství mělo světové renomé vycházející z předchozích úspěchů na světových výstavách. A první úspěchy zaznamenala především na výstavách v zahraničí, díky čemuž je tam celá řada českých sklářů známější, než v Čechách. Namátkou uvedu Aleše Vašíčka, Blanku Adensamovou, Jaroslava Matouše nebo Jaromíra Rybáka. Samozřejmě česká odborná veřejnost tyto autory zná a uznává, ale pro širší publikum jsou to méně známá jména. To ale souvisí s minimálním zájmem kulturních institucí o pořádání výstav sklářských výtvarníků. Za výstavami současného skla se v Čechách jezdí maximálně do Pardubic nebo do Brna na Špilberk.

Je možno na jejich díla narazit ve veřejném prostoru nebo se spíše věnují ateliérové tvorbě?

Umělecká tvorba ve veřejném prostoru je dalším problémem naší společnosti. Obecně je po ní velmi malá poptávka a u skla jako specifického materiálu je zájem ještě menší. Můžeme jen závidět 80. letům, kdy se sklem vyzdobily čtyři stanice pražského metra (Národní, Náměstí republiky, Karlovo náměstí, Dejvická), vznikla Nová scéna Národního divadla plná českého skla anebo byla vyzdobena monumentálním skleněným reliéfem Staroměstská radnice. V posledních desetiletích byli v Čechách skláři zváni spíše soukromými investory, za nejznámější projekt bych označil schodišťovou věž Sovových mlýnů od Mariána Karla. V zahraničí je naštěstí situace jiná, čeští skláři prostřednictvím více sklářských firem (například Lasvit nebo Preciosa) zařizují celou řadu luxusních hotelů, rezidencí a kancelářských budov na Blízkém východě a nově i v Asii, především v Číně. Velmi zajímavým projektem byla například výzdoba stanice metra Bur Juman v Dubaji, kterou navrhla Jitka Skuhravá a zhotovila Preciosa. V těchto realizacích funguje především unikátní spojení české sklářské tradice, špičkového designu a řemesla. V tom jsme naštěstí zatím nedostižní.

Sebastian Kitzberger (nar. 1992): poháry OVA I., OVA II., 2015
sklo čiré, sbíhané do zlatého rubínu, broušené fazety, výška 35 a 36 cm, 
vyvolávací cena: 12 000 Kč/ks (bez provize), Dorotheum 20. 10. 2016

Jak vnímáte nejmladší generaci sklářských tvůrců? Co je pro ni charakteristické?

Mladá generace se pochopitelně přizpůsobila současné situaci a vedle volné ateliérové tvorby se zaměřuje na design. Sami autoři vnímají design jako rovnocennou tvorbu, navrhují svítidla, designové doplňky, různé skleněné zástěny a architektonické detaily. Vzniká tím skutečné užité umění v pravém smyslu tohoto slova. Příkladem může být Rony Plesl, který v současnosti vystavuje pro někoho překvapivou šíři své tvorby v Královském letohrádku v Praze. Členové nejmladší generace sklářských tvůrců jsou často jeho žáky.

Jsou v ní, podle Vás, talenty například formátu Libenský-Brychtová? Čemu se případně věnují?

Globální úspěch páru Libenský – Brychtová se již nemůže opakovat, hlavně kvůli jiné historické situaci. Tento pár začal tvořit na počátku 50. let, a byli to právě oni, kdo zásadním způsobem osvobodili sklo jako materiál od užitné funkce skleničky či vázy a povýšil ho na výtvarný materiál jakým je bronz či kámen. Díky technologickému zdokonalení techniky tavené plastiky mohli vytvářet ze skla i plastiky velkých rozměrů, což do té doby nebylo možné. Dokázali propojit své sochařské umění a ohromný cit pro materiál, díky čemuž navrhovali a i realizovali velké množství plastik, které jsou součástí renomovaných světových sbírek moderního sochařství a lze je považovat za milníky moderního výtvarného umění. Tato situace se už pravděpodobně nebude opakovat.

Jakým směrem se podle Vašeho názoru v současné době česká sklářská tvorba vyvíjí?

Podle mého názoru dochází v současnosti k ohromné diverzifikaci tvorby. Mladí autoři cestují po celém světě, inspirují se, experimentují s technikami, kombinují výrobní postupy, zkrátka hledají nové možnosti skla. To je vidět i na současné výstavě Stanislav Libensky Award 2016 v DOXu. O vývoj českého skla strach nemám, je zde více výrazných talentů, kteří se prosazují i na mezinárodní scéně, je vzrušující sledovat, s čím novým přijdou.

Tadeáš Podracký (nar. 1989):
Bold, 2016, 26 x 15 cm
vyvolávací cena: 6 000 Kč
benefiční aukce Skleněné poklady,
13. 10. 2016

Výstava Křehká síla skla v pražském Karolinu představí více než 60 objektů českého sklářského umění od konce 40. let 20. století po současnost. Dražba pak proběhne 20. října v prostorách SOHO Praha. Nejzajímavějšími (mimo výše jmenované) budou skleněné reliéfy pro interiér vinárny hotelu Jalta Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. Celkem osm obdélných reliéfů z druhé poloviny 50. let zobrazujících přírodní živly (zoomorfní a rostlinné motivy), slunce a v souladu s dobou vzniku i družici Sputnik I vinárnu osvěcovaly až do rekonstrukce v 80. letech, od té doby se nacházely v soukromé sbírce. Sběratelé budou moci usilovat i o díla Václava Ciglera, Vladimíra Kopeckého nebo Bohumila Eliáše. Ze střední generace tvůrců dále například o objekty Evy Vlčkové, Jana Exnara či Miloslavy Nievaldové. Nejmladší generaci bude reprezentovat například v současnosti nejlepší rytečka skla Pavlína Čambalová,  technikou tzv. „inside scupltingu“ pracující Martin Janecký (tvaruje vyfouknuté žhavé sklo zevnitř) nebo Sebastian Kitzberger, žák Ronyho Plesla s poháry OVA, za které získal ocenění Design Talent Card na Designbloku 2014.

Benefiční aukce Skleněné poklady se bude konat 13. 10. ve velkém sále Novoměstské radnice, v jejím historickém mázhausu je do té doby možno zhlédnout i výstavu dražených prací. Prezentuje především díla střední a nejmladší sklářské generace vyrobené v huti František v Sázavě během sympozií a workshopů v minulých dvou letech. Najdeme zde jak již jmenované Čambalovou a Janeckého, tak třeba práci Tadeáše Podrackého, dalšího žáka Ronyho Plesla, držitele ocenění Czech grand design 2015 v kategorii Objev roku a také řadu zahraničních tvůrců. Výtěžek aukce bude věnován na podporu vzdělávacích aktivit pro děti a mládež při huti František, jeho část půjde také do sázavského dětského domova.