Jiří Hilmar: Bez názvu, 1972, papírový reliéf, plexi box, 134 x 134 cm,
vyvolávací cena: 800 000 Kč (+ 20% provize), 1. Art Consulting 15. 3. 2020

V duchu tohoto trendu společnost 1. Art Consulting v posledních dvou třech letech na svých aukcích systematicky nabízí díla významných evropských i reprezentantů op artu a konstruktivistických tendencí. Loni to byly například práce Itala Alberta Biasiho, Němce Hanse Jörga Glattfeldera, Francouze Daria Perez-Florese nebo Poláka Ryszarda Winiarskiho. Díla dvou prvně jmenovaných se objeví i v nadcházející březnové aukci. „České umění se dnes prodává již za tak vysoké ceny, že není důvod nenabízet i zahraniční autory. Za stejné částky, kolik stojí čeští umělci, jde koupit opravdu velká evropská jména s obrovským mezinárodním renomé. Nejen, že u nich jdou očekávat velké cenové nárůsty, ale při opětovném prodeji nejste vázán jen na Českou republiku,“ vysvětluje majitel aukční síně Jiří Rybář.

Tuto situaci názorně ilustruje rozdíl ve vyvolávacích cenách děl Jiřího Hilmara a Alberta Biasiho v nadcházející aukci. Zatímco Hilmarův papírový reliéf z roku 1972 je nabízen za 800 tisíc, o něco menší a o dva roky mladší opticko-kinetický reliéf z textilních pásek Alberta Biasiho bude startovat „jen“ na 450 tisících korun (vyvolávací ceny jsou uvedeny bez provize). V Hilmarově případě nicméně třeba dodat, že se jedná o dosud největší a nejpůsobivější z jeho reliéfů, opakovaně publikované a vystavované dílo. I prodej za vyvolávací cenu by stačil na umělcův nový autorský rekord. Hilmarovo aukční maximum se posledních pět let každoročně zvyšovalo o 50 až 100 tisíc, z 444 tisíc v roce 2015 na aktuálních 780 tisíc korun. Všech těchto pět rekordů bylo realizováno na aukcích 1. Art Consulting. Na mezinárodním trhu je cenová hierarchie obou autorů opačná. Biasiho čtyři roky starý mezinárodní aukční rekord má hodnotu více než 3,5 milionu korun. Jeho nejdražší loňský prodej, realizovaný na jaře na aukci společnosti Philips v New Yorku, v přepočtu vychází na 2,1 milionu korun.
 

Alberto Biasi: Politipo, 1974, opticko-kinetický reliéf, asambláž, textilní pásky, plátno na desce,
100 x 100 cm, vyvolávací cena: 450 000 Kč (+ 20% provize), 1. Art Consulting 15. 3. 2020

Srovnání Hilmara a Biasiho není úplně náhodné. Oba jsou stejně staří, Jiří Hilmar se narodil v květnu 1937 v Hradci Králové, Alberto Biasi začátkem června téhož roku v Padově. Díla obou se také na konci 60. let objevila na několika společných výstavách – přinejmenším na Bienále mladých Danuvius 68 v Bratislavě a na přehlídce Nové tendence 4 v Záhřebu v roce 1969. Alberto Biasi se v roce 1968 jako host zúčastnil i tří výstav Klubu konkretistů v Jihlavě, Ústí nad Labem a v pražské Špálově galerii. Jedním z inspiračních zdrojů Klubu konkretistů, který na jaře 1967 založili umělci Radek Kratina, Jiří Hilmar a Tomáš Rajlich spolu s teoretikem Arsénem Pohribným, byly italské umělecké skupiny, jako například Gruppo N, která fungovala v letech 1960–64 a jejíž nejvýraznější postavou byl právě Alberto Biasi.

Gruppo N na sebe poprvé upozornila v rámci výstavy Arte Programmata (Programované umění), kterou na jaře 1962 uspořádala společnost Olivetti v Miláně a která byla následně reprízována v Benátkách, Římě a Terstu. O rok později byla zařazena na IV. bienále v San Marinu a v roce 1965 pak na výstavu The Responsive Eye v MoMA v New Yorku. Výstava Arte Programmata se zaměřila na různé polohy kinetického umění, které v doprovodném katalogu tehdy čerstvě třicetiletý Umberto Eco charakterizoval následovně: „A tak, zatímco představitelé informelu pracovali na ‚rozpohybování‘ obrazu na dvojrozměrné ploše obrazu a nakonfigurovali prostor a dialektiku znaků schopných vést oko na neustále se měnící prohlídku, vynálezci matematických forem zkoušeli kráčet cestou trojrozměrného ‚rozpohybování‘ vytvářejíce nehybné struktury, které jakoby se při pohledu z různých perspektiv měnily a zdály se být až pohyblivé ‚kinetické‘.“

Alberto Biasi si již v této době našel svou charakteristickou polohu, které v různých proměnách zůstal věrný po celou svou kariéru, v práci s textilními či plastovými páskami, které v závislosti na úhlu pohledu vytvářejí měňavý barevný efekt. „Moje umění ve skutečnosti není kynetické, spíš dynamické. Kynetické umění se pohybuje a je poháněno nějakým motorem, zatímco moje díla je třeba rozpohybovat rukou diváka. S nejlepší charakteristiku mé tvorby přišel v roce 1963 kritik Giulio Carlo Argan, když napsal: ‚Biasi a Gruppo N vytvářejí ‚virtuální umění‘, v tom smyslu, že jeho dynamismus je ve skutečnosti vtělen v samotném díle a je to divák, kdo je aktivuje a tak se stává jeho spoluautorem‘,“ charakterizoval svou tvorbu před třemi lety sám umělec v rozhovoru pro zpravodajský portál Artnet a dodal: „Lidé se mě vždy ptají, jestli jsem studoval matematiku nebo fyziku, ale nestudoval. Často jsem zván na různé vědecké konference a tam se mě ptají na matematické výpočty za mými díly. Já těm významným vědcům odpovídám, že ze začátku jsem při tvorbě svých děl používal kalkulačku, ale časem jsem si našel různé triky, které mi umožňují ,švindlovat‘ a dosáhnout stejného efektu i bez matematiky.“
 

Jiří Hilmar: Quer (napříč), 1970, papírový reliéf, 100 x 100 cm,
cena: 720 000 Kč, 1. Art Consulting 9. 6. 2019

Velice podobně o svých reliéfech hovoří i Jiří Hilmar. „Zajímalo mě, jak se obraz mění s pohybem diváka. To je vlastně také kinetika, ovšem nikoliv kinetika objektu, ale kinetika toho, kdo se na to dívá. Hledal jsem něco, co by mělo strukturu, která by se měnila. Tak jsem se dostal k serielnímu řazení. Všechny optické reliéfy jsou vystavěny na půdorysu čtverce. Pro mě je to anonymní formát, který má svoji stabilitu a ve kterém se mohu naprosto svobodně pohybovat. Má stejné úhlopříčky, čtyři pravé úhly, žádné napětí v poměru stran,“ vysvětloval před osmi lety v rozhovoru pro Art Antiques. Hilmar stejně jako Rajlich a Pohribný v roce 1969 odešel do exilu a usadil se nedaleko Essenu v umělecké kolonii Halfmannshof v Gelsenkirchenu.

Pro společnost 1. Art Consulting bude březnová aukce jubilejní 80. v pořadí. Aukční síň letos současně slaví třicet let svého fungování. I když na nabídku evropských autorů podle Jiřího Rybáře zatím reagují spíše zahraniční dražitelé, věří, že čeští klienti tomuto umění postupem času také přijdou na chuť. Pro aukční síň ostatně nejde o první takovýto experiment. V roce 2006 bylo podobným krokem do neznáma začít do nabídky systematicky zařazovat poválečná a současná díla. „Jde nám o to oživit zdejší aukční trh a přitáhnout novu klientelu. Právě touto nabídkou ji hledáme. Cenové rekordy pro nás nejsou tím nejdůležitějším. Stavíme hlavně na kvalitě. Budu radši nabízet kvalitní obrazy, které budou ještě mokré, než staré, ale blbé,“ citoval před čtrnácti lety Rybáře týdeník Nedělní svět. Dnes poválečné umění představuje nejdynamičtější segment českých aukcí.