Chronologicky nejranější práci, Sedící dívčí akt, představí ve své žofínské nabídce Galerie Kodl. Signovaný obraz se váže ke studijní cestě nadějného kreslíře a malíře po Německu, konkrétně k mnichovskému pobytu v létě 1873, a příkladně ilustruje Brožíkovy silné stránky: perfektně zvládnutou figuru a citlivou práci s barvou. Všechny komponenty tohoto komorního oleje naplňují charakteristiku tzv. senzuálního akademismu s cílem vzbudit v divákovi samé libé pocity, což patrně bylo i hlavním posláním draženého privatissima.

Přípis na zadní straně dřevěné desky – ovšem dodatečný – naznačuje, že obraz byl zpětně vřazen do přehledu Brožíkovy umělecké kariéry a mohl být součástí velkého souboru pařížské pozůstalosti, kterou po malířově náhlé smrti odprodal jeho výhradní galerista, objednatel a tchán, Charles Sedelmeyer, svému prestižnímu zámořskému klientovi Johnu Wanamakerovi. Touto cestou se třísetkusová sbírka obrazů a kreseb dostala v roce 1902 do nově vznikajících Grand Depot stores – obchodních paláců v multimilionářově rodné Filadelfii a New Yorku –nejprve jako interiérová výzdoba prodejních i soukromých prostor, poté i jako tržní komodita v rámci John Wanamaker Department store Art Gallery.

Tento import zprostředkoval americkému publiku Václava Brožíka jako reprezentanta tolik žádaného soudobého francouzského salónního umění a není tedy divu, že autorova nově objevená díla často pocházejí právě  ze zámořských sbírek. Kanadskou soukromou provenienci měl i Sedící dívčí akt, než jej v loňském srpnu vydražila torontská aukční síň Waddington’s Auctioneers & Appraisers.

Václav Brožík: Z bretaňského venkova, 90. léta 19. století,

olej na plátně, 107 x 148 cm,

vyvolávací cena: 1 700 000 Kč (+ 20% provize),

Galerie Kodl 28. 11. 2021

 

Na podstatně vyšší ceně, 2,04 milionu korun včetně provize, bude na téže aukci startovat i druhý příklad autorovy malířské pestrosti, rozměrný rurální žánr Z bretaňského venkova z 90. let. Letos prozatím nejdražší kus v brožíkovské nabídce jistě aspiruje na umístění v první desítce, neboť primárně krajinářských velkých formátů se na trhu nevyskytuje přeci jen tolik. Naposledy, před dvěma lety, se prosadil o něco menší Západ slunce v bretaňské krajině za finálních 3,5 milionu korun.

Na výjevech z francouzských vesnic, polí a luk pracoval již etablovaný Václav Brožík jak na zakázku – což je patrně případ i tohoto precizně, až mezně realisticky vyvedeného plátna s pro Bretaň typickou zelnou zahradou a prostou vsí – tak volně, když mu venkovská atmosféra léčila zdravotní potíže a kompenzovala extrémní tlak na výkon a produktivitu ze strany pařížského patronátu. Spojení s přední osobností trhu s uměním Charlesem Sedelmeyerem mělo pro Brožíka svá pozitiva i negativa: jako privilegovaný člen rakousko-uherské malířské "stáje" byl zahrnut do Sedelmeyerova prosperujícího podnikání, díky sňatku s jeho dcerou Hermínou mohl využívat ateliérové i domácí zázemí na Rue de la Rochefoucauld a Rue Saint Lazare nebo na zámku v d'Ambleville, tchánovou pravidelnou apanáží byl ekonomicky zajištěn on i jeho rodina.

Václav Brožík: Polyxena z Lobkovic chrání ve svém domě před pronásledováním královské místodržící Slavatu a Martinice, 1892,

olej na plátně, 73 x 110 cm

Galerie výtvarného umění v Ostravě (inv. č. O 1165) 

 

Na druhé straně musel plnit enormní počty objednávek, jež ihned po dokončení zdatný obchodník a marketér Sedelmeyer rozprodával, a věnovat se oficialitám či profesorským povinnostem na Akademii. Ani časté přejezdy mezi Paříží a Prahou mu situaci neusnadňovaly. Vyčerpaný a nemocný Václav Brožík zemřel krátce po svých padesátinách, 15. 4. 1901. O pařížské dědictví se postaral Charles Sedelmeyer, pražský byt a ateliér na Eliščině třídě, dnes Revoluční, č. p. 1081 inventarizoval a odhadoval sochař Josef Mauder.

Brožíkova výtvarná pozůstalost čítala 284 položek v hodnotě 40 893 rakousko-uherských korun a byla nabízena jako celek včetně obytné části a knihovny. Po neúspěšném jednání s malířovým přítelem a mecenášem Josefem Hlávkou nakonec odkoupil kompletní soubor děl císařský rada, velkostatkář a podnikatel poštovských jízd rytíř Václav Bedřich ze Starburgu, tehdejší majitel Kokořína, za částku 60 tisíc korun. V roce 1914 pak některé obrazy a kresby odkázal hlavnímu městu Praze. Osudy dalších částí Brožíkovy pozůstalosti tak zůstávají někdy nejasné.

Soudobou provenienci naznačuje Galerie Art Praha u třetího brožíkovského příspěvku, nesignované malby s historickým námětem Polyxena z Lobkovic chrání ve svém domě před pronásledováním královské místodržící Slavatu a Martinice, kterou nabídne na své podzimní aukci pod číslem 64. Obraz je podle aukční síně (resp. podle posudku Naděždy Blažíčkové-Horové) autorskou replikou Brožíkova signovaného plátna z Galerie výtvarného umění v Ostravě (inv. č. O 1165) a bude v sobotu vyvoláván minimálně za 1 098 tisíc korun včetně provize. Mnohafigurový výjev je kompozicí i rozměry téměř shodný s původním dílem z roku 1892, v malířském projevu, modelaci i barevnosti však jsou patrné rozdíly.

Václav Brožík: Polyxena z Lobkovic chrání ve svém domě před pronásledováním královské    místodržící Slavatu a Martinice (autorská replika?), 1892

olej na plátně, 70 x 98,5 cm, vyvolávací cena: 900 000 Kč (+ 22% provize),

Galerie Art Praha 20. 11. 2021

 

Žánru historické malby patřilo v tradiční hierarchii výtvarných disciplín jedno z čelních míst a Václav Brožík v něm vynikal scénickou propracovaností svých kompozic a znalostmi reálií. Bouřlivým dějinným událostem roku 1618 se věnoval již na obřím plátně Defenestrace pražská (dnes GHMP) a ostravská definitiva s výjevem z Lobkovického paláce na něj bezprostředně navazuje. Obraz zachycuje okamžik, kdy si stavovští vzbouřenci v čele s Jindřichem Matyášem Thurnem přišli pro skrývající se místodržící a paní domu, katolická šlechtična Polyxena z Lobkovic, jim je rázným gestem a slovy „Ani krok dále!“ odmítla vydat.

Emotivně vypjatá scéna plná interakcí, expresivních výrazů a dobové módy nechává téměř zapomenout na Brožíkův interpretační posun, když ve skutečnosti se rebelové nechali Polyxenou snadno odbýt a dokonce ani nebránili královským úředníkům v odjezdu ze země. Originální malbě předcházela pečlivá kresebná příprava (ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Ostravě) i barevná studie (nyní v Černínském paláci), dle dobové fotografie visela ještě v roce 1899 v Brožíkově pražském ateliéru v tzv. Skramlíkově domě.

Josef Mathauser: Polyxena z Lobkovic, Historie českého národa v obrazech.                              Vyprávění o slavné minulosti i utrpení českého národa od nejstarších českých pověstí až po události minulého století, Album barevných reprodukcí, 19--?

V. Kovařík, v Terezíně

 

Polyxena se z majetku Františka Stupeckého, vodního inženýra a literáta, dostala v roce 1908 jako dar do předchůdkyně dnešní Národní galerie v Praze a odtud byla v roce 1972 převedena do fondů GVUO. Do všeobecného povědomí vstoupilo Brožíkovo pojetí po-defenestračních událostí i díky variantě „učebnicového“ Josefa Mathausera, reprodukované v rámci populárních pohlednicových alb Historie českého národa v obrazech, opakovaně tištěných po 1900 nakladatelem V. Kovaříkem v Terezíně.

Uměleckým trhem prošla horizontálně prodloužená a ve figurální stafáži a interiérech upravená varianta Polyxeny z Lobkovic již před patnácti lety, v Dorotheu našla kupce za 960 tisíc korun.