Většina z nás si při vyřčení jména Daisy Mrázková vybaví nádherné dětské knihy s dokonalou symbiózou obrazu a textu, na nichž vyrostlo několik generací dětí, včetně jejích vlastních. Právě ony byly podle autorčiných vzpomínek prapůvodní příčinou její knižní tvorby, a to zejména proto, že je chtěla od dětství učit anglicky, tedy řeči, která byla po matce její druhou mateřštinou. Snahou Daisy Mrázkové bylo vytvářet dětem nenásilné, zábavné a esteticky přitažlivé slovníky anglického jazyka. V těchto knihách, mezi které patřily například Neplač, muchomůrko, Haló, Jácíčku, Chlapeček a dálka nebo Můj medvěd Flóra, vycházela z vlastních příběhů a zážitků a později i z příběhů svých dětí. Například v knize Můj medvěd Flóra vylíčila skutečnou událost, kdy její syn Cyril našel venku na sněhu opuštěného plyšového medvěda a přinesl ho kvůli jeho neodbytnému pohledu domů.

 

Mrázková zemřela před pěti lety (1923–2016) ve věku 93 let. Její volná tvorba však zůstává víceméně neznámá a nedoceněná, a to i přes několik skupinových či menších souborných výstav v posledních dvaceti letech, které nepředstavovaly pouze ilustraci (Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Galerie Klatovy / Klenová, Topičův salon, Villa Pellé). Osobní život i výtvarné počiny umělkyně byly spjaty se členstvím ve skupině UB 12, ve které měla kromě svého manžela Jiřího Mrázka také mnoho přátel (zmiňme alespoň Adrienu Šimotovou, malíře a teoretika Václava Bartovského nebo sochařku Vlastu Prachatickou), již její tvorbu velmi ovlivnili.

 

 

Na rozdíl od velké řady umělců z UB 12 se ale nepřiklonila k informelu. Když se její tvorba v 60. letech posunula od zobrazivého k abstraktnímu – její předchozí doménou byl především

portrét –, hlavním výrazovým prostředkem pro ni zůstala barva a nadále zkoumala její možnosti: kombinace, prolínání, návaznost, přechody. Její obrazy byly jemné a lyrické, vzdálené informelní brutálnosti. Charakterizovalo je rozmývání a rozostřování detailů, jistá neohraničenost a nekonkrétnost. V rozvíjení této polohy abstraktní tvorby Mrázková pokračovala po celý svůj další život.   

 

I na trh s uměním se její práce dostávají velmi sporadicky, malby zcela ojediněle. Velkoformátový olej s názvem Zelená–červená bude nyní dražit aukční síň 1. Art Consulting

v rámci své podzimní aukce v neděli 24. října. Toto plátno široké 140 centimetrů dobře ilustruje autorčinu vášeň pro práci s barvou, kde prolínání různých odstínů a nekonkrétní rozmlžené přechody evokují jakousi krajinu, nebo dokonce její mapu. Plátno namalované nejspíše před rokem 1985 bylo vystaveno již na přelomu let 1988 a 1989 na výstavě zaměřené výhradně na autorčiny malby, kterou uspořádala Galerie umění Karlovy Vary.

 

 

Ačkoli je vročení 1985 na obraze společně s podpisem autorky – DM 85 –, katalogy výstav, v nichž je obraz reprodukován nebo zmiňován, vždy jeho vznik kladou mezi roky 1982 a 1983 (srov. např. GUKV 1988, Gema Art 2002). Karlovarská výstava byla tehdy první autorčinou samostatnou výstavou tohoto druhu, v předcházejícím období povětšinou vystavovala kresby a ilustrace. Obrazů zde bylo k vidění více než padesát, a to v rozpětí od pozdních padesátých let až po léta osmdesátá. O něco později se Zelená–červená objevila také na stěžejní výstavě v Galerii Klatovy / Klenová (Galerie U Bílého jednorožce) na podzim roku 2002, která dosavadní autorčino dílo představila nejkomplexněji.

 

            Na uměleckém trhu můžeme obraz také již jednou vystopovat: před více než osmi lety ho dražila splečnost Prague Auctions. Podle sdělení aukční síně 1. Art Consulting má olejomalba pocházet z pražské soukromé sbírky a její minimální podání v říjnové aukci bude 108 tisíc korun včetně připočtené aukční přirážky. Co se týče prodejů Mrázkové děl obecně, byla jich celkem v aukcích nabídnuta jen necelá čtyřicítka. Maleb pouhých čtrnáct, kreseb a pastelů lehce přes dvacet a tisky v jednotkách. Poslední dražená malba, drobná Monte Rosa z roku 1981, byla na trhu k vidění na podzim loňského roku (Artkunst, 61 tisíc korun). Předcházela jí v roce 2017 nabízená Louka ze stejného roku (Galerie Pictura, nevydraženo), o rok dříve pak Okraj z poloviny 90. let.

 

 

 

Pokud se už nějaký obraz na trh dostane a neprodá se, často se vrací zpět. Rekordmanem je v tomto ohledu právě již zmíněný Okraj, který byl od roku 2003 dražen celkem šestkrát, z toho pouze poprvé a naposledy úspěšně. Poslední jeho prodej v červnu 2016 však znamenal nepopiratelný úspěch, když dosáhl nárůstu minimální ceny o 36 tisíc korun. S konečnou sumou 132 tisíc korun je doposud druhým nejdražším autorčiným obrazem. Nad hranici 100 tisíc korun se kromě něj dostal už pouze jediný, a to sice lyrické plátno Skály, které v roce 2014 u Prague Auctions vystoupalo z 81 na 175 tisíc korun. Na třetí nejvyšší sumu za autorčino dílo, 79 tisíc korun, pak se značným odstupem dosáhly hned dvě malby Pískovec z poloviny 90. let a o 30 let starší Vykopávky, pořízené tehdejším majitelem v roce 1999 přímo z umělkynina ateliéru.