Karel Dvořák (1. ledna 1893 Praha – 28. února 1950 Praha) byl český sochař, tvořící v letech 1919-49, žák Jana Štursy. Původní profesí Karla Dvořáka bylo cizelérství, kterému se vyučil, pak navštěvoval Uměleckoprůmyslovou školu a posléze Akademii výtvarných umění. Školení v Myslbekově dílně (1913) přerušila 1. světová válka, a tak pražskou akademii dokončil až v letech 1917-19 u prof. Štursy. Od roku 1928 byl profesorem Státní uměleckoprůmyslové školy v Praze, to již jako člen Spolku výtvarných umělců Mánes. Bezprostředně po dokončení studií lze rozpoznat v jeho pracích vliv Štursův, ale také vliv italského renesančního sochařství. V dalším období se však Dvořák přiklonil ke Gutfreundovi a sociálnímu civilismu. Ve 30. letech se věnoval především monumentální tvorbě. Postupně však odstoupil z této monumentální, spíše neoklasické linie ke zdrobnění a zmalebnění, k výraznému historismu, inspirovanému hlavně českou barokní tvorbou a expresívností nedokončených Michelangelových soch.